 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||
 |
fanstyby.stříbro.cz |
 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
aneb exkurze žáků II. stupně ZŠ Stříbro, Revoluční v Praze O Věstonické venuši slyšel v dějepise snad každý, ale už jste ji viděli? My ano, vypravili jsme se totiž na výpravu k lovcům mamutů, totiž navštívili jsme výstavu Lovci mamutů v Národním muzeu v Praze. A jak tahle naše výprava probíhala? Tak tedy – je pošmourné úterní ráno, něco po osmé a my nastupujeme do přistaveného autobusu vyzbrojeni batůžky se svačinou, mobily, diskmeny a podobnými nezbytnostmi. Ve chvilce to v autobusu hučí jako v úle, není divu, nejezdíme do Prahy často, otázky typu „…kdy už tam budeme…?“ a „..pojedeme ještě dlouho…?“ se ozývají už za Plzní. První povyražení nás čeká při kratičké zastávce v Mc Donaldu u Rudné, balónky, coly, burgry, no řekněte sami, kdo by odolal? A než brčkem dostanete poslední kapku zakoupeného moku z kelímku, je tu Praha. Kam se dívat dřív? Napravo Vyšehrad, nalevo Hradčany, Petřínská rozhledna, pod námi Vltava…a všude mraky lidí a aut a výkladních skříní. Autobus staví před budovou Hlavního nádraží, procházíme podchodem a Praha nám na chvilku ukáže i svou odvrácenou tvář, špína, nepořádek, lidé bez domova. Muzeum je od nádraží, co by kamenem dohodil, přesouváme se tedy pěšky a hned následuje první společné focení na schodech a pak trochu netrpělivé čekání na vstupenku na výstavu. Konečně na nás mává pan učitel vstupenkou, ještě poslední instrukce jak se neztratit a nezpůsobit v muzeu ani sebemenší katastrofu a už stoupáme honosným schodištěm vzhůru, míjíme mamutí mládě, je jako živé a je pečlivě hlídané muzejní ochrankou. Brzy zjišťujeme, že bude nelehké vzájemně se neztratit, o lovce mamutů je zřejmě velký zájem. Vchod do expozice připomíná vchod do pravěké jeskyně a po pravdě řečeno, jakmile vejdeme, téměř nic nenasvědčuje tomu, že jsme v 21. století. Vítá nás Věstonická venuše, je sice ve skleněném trezoru a má svého bodyguarda, přesto před ní stojíme chvilku v němém úžasu. A kolem nás je pravěk, nástěnné malby, malé kostěné či hliněné sošky, ozdoby, zbraně, kosterní pozůstatky… doklady o životě a smrti pravěkých lidí. O způsobu jejich života ostatně vypovídá i replika dobového obydlí i s obyvateli. Procházíme dalšími prostorami, posouváme se v čase – od kostí a hlíny ke kovu - žasneme nad dokonalostí a krásou kovových šperků, nádob a zbraní, žasneme i nad množstvím vystavených exponátů, je stále na co se dívat. Kromě výstavy o pravěku zhlédneme také stálou expozici mineralogickou, paleolontologickou a zoologickou, zvlášť vycpané šelmy a kostra plejtváka myšoka nás zaujmou. Brouzdáme muzeem více než dvě hodiny, za tu dobu jednomu pěkně vyhládne anebo ho rozbolí nohy, tak ještě krátká procházka Václavským náměstím s párky v rohlíku u stánků anebo hranolky u Mc Donalda a zpět k Hlavnímu nádraží, zpět do naší doby. Nasedáme do autobusu, únava opadá, v autobuse je zas jak v úle, Stříbro nás za chvíli vítá prozářené sluncem. Naše výprava je u konce. Cestou domů se v duchu probírám zážitky uplynulého dne a říkám si, že je dobré čas od času zastavit se, ohlédnout, podívat se zpátky, a taky mě napadá otázka, jaképak exponáty asi budou vystaveny za x set let na výstavě o životě lidí z 21. století? Jasmína Vaňková třídní učitelka
Dne 27.02.2007:Jasmína Vaňková Pro reakci na článek musíte být přihlšen |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Účetnictví a prodejna počítačů Stříbro | Tvorba www stránek Stříbro | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
