Hidžry jsou svébytnou skupinou indické společnosti a vyznačují se vlastními normami nebo striktně hierarchizovaným vnitrokomunitním systémem založeném na uměle vytvořených příbuzenských vztazích. Často jsou označovány jako třetí pohlaví nebo osoby, které nejsou ani mužem, ani ženou, případně jako eunuši nebo kastráti. Ve zkratce jsou biologickými muži, kteří oblékají ženské oblečení a touží po odstranění svých genitálií, jelikož se cítí jako členové opačného pohlaví. V našem kontextu bychom je patrně označili za transsexuální nebo transgender osoby, ale v Indii se pojem hidžra vyznačuje kumulací dalších sociokulturních a religiózních významů, jelikož se věří v jejich propojení s hinduistickými božstvy. Samy hidžry kladou základní kámen své historie již do známého indického eposu Rámájana, tedy do doby před téměř třemi tisíci let. Asi nejsilnější pozice dosáhly za dynastie Mughalů, která ovládla indický subkontitent v letech 1526-1858. Tehdy zastávaly výsadní pozice - například u mughalských soudů, jako poradci vládců nebo jako ochránci královských harémů a paláců. Věřilo se, že pro absenci sexuální touhy jsou vhodnými osobami pro vykonávání těch z nejzodpovědnějších povolání. V dnešní době je jejich situace značně odlišná. Tradičnímu povolání, kterým bylo později žehnání na svatbách a oslavách narození dítěte, se věnuje menšina. Existenční problému řadu z nich přivedly k prostituci. Hidžry tak dnes stojí na okraji společnosti a každodenně se potýkají se silnou diskriminací ze strany patriarchální a do značné míry také heteronormativní indické společnosti.

Lilie tvoří pětadvacet klasických černobílých portrétů hidžer žijících v západním Dillí. Autor snímky pořídil v dubnu letošního roku, kdy v indickém hlavním městě pobýval právě za účelem proniknutí do této uzavřené skupiny obyvatel. „Tématu lidí s odlišnou pohlavní identitou, nebo lidí žijících v nechtěném těle, se v poslední době věnuji poměrně intenzivně. Hidžry mě svou uzavřeností a propracovaným systémem vztahů, hodnot a náboženských představ fascinovaly už delší dobu. Vloni na podzim se v mé hlavě konečně zrodila myšlenka vydat se do Indie, abych se pokusil do jejich komunit proniknout a zdokumentovat jejich život," popisuje autor výstavy své pohnutky. „Přijde mi nesmírně důležité přinášet do našeho poměrně xenofobního prostoru témata odlišných lidí. Téma transsexuality bylo dlouhou dobu zametáno pod koberec, dělá se, že takoví lidé neexistují a že se jedná o úchylku. Hidžry jsou podle mého názoru výborným důkazem toho, že transsexualita není módou, jak někteří říkají, posledních desetiletí, ale že se s ní v jiných kulturách setkáváme odjakživa. V Indii naopak byla tato skupina obyvatel nedílnou, respektovanou a ceněnou součástí společnosti. Byl bych rád, kdyby Lilie a jiné mé soubory pomohly k otevření očí majoritní společnosti a osvětlily jí alespoň základní informace o tom, kdo transgender osoby ve skutečnosti jsou. Protože xenofobie právě vychází zejména z neznalosti," doplňuje Houdek důvody pro vystavení tohoto souboru.

Výstava bude ve Stříbře otevřena vernisáží 26. června od 17 hodin přímo před opěrnou zdí v Soběslavově ulici, kde bude vylepena formou plakátů, a potrvá do doby, než bude sundána obyvateli města.

Na vernisáži také budou k dispozici „živé knihy", které budou představovat dvě transgender osoby žijící v Praze. Ty budou návštěvníkům k dispozici „ke čtení", budou mít tedy jedinečnou možnost s nimi pohovořit o jejich životě a zeptat se na věci, které je zajímají.

Lukáš Houdek je absolventem romistiky na FFUK. Zabývá se jak dokumentární, tak výtvarnou fotografií. Dlouhodobě se věnuje dokumentování života Romů v různých evropských zemích a situací lidí s odlišnou pohlavní identitou u nás i v zahraničí. Je šéfredaktorem časopisu pro multikulturní mládež Romano voďori a svými texty a fotografiemi pravidelně přispívá na informační server Romea.cz, do měsíčníku Romano voďi a spolupracuje s řadou dalších zájmových i mainstreamových médií. Na jaře letošního roku mu za jeho reportáže o situaci Romů v Kosovu bylo uděleno čestné uznání v soutěži Novinářská cena 2012 v kategorii psané žurnalistiky. Lukáš Houdek má rád smažené hranolky s majonézou. Naopak nemá rád hloupost, sebezahleděnost, pivo a koprovou omáčku.

http://www.lukashoudek.cz/