Zeptal jsem se proto Ing. Špety, člena petičního výboru, na základě jakých informací občané petici podepisovali, když zatím proběhla jediná beseda a to ještě k obecnému principu zplyňování odpadu, zda dostali nějaký vysvětlující letáček. Jeho odpověď zněla: „Nedávali jsme občanům žádný letáček. Je věcí každého, kdo připojil svůj podpis, na základě jakých informací to učinil.".

Vyvstává tedy otázka, zda to mohlo být na základě informací, které kolovaly formou e-mailů na internetu a které se pak šířily ústně, protože stejné argumenty jsem slyšel, když se mě lidé ptali na základě mého článku na internetu a ve zpravodaji, jak to tedy je, že tvrdím úplně něco jiného, než se k nim doneslo.

Nedivím se, že takto informovaní občané měli obavy a že se to stalo předmětem tolika diskusí. V diskusi na internetu se k jednomu kolujícímu e-mailu čtenář vyjádřil: „Tento podrobný komentář koluje u nás v Kermi již nějaký den. Dalo by se říci, že místo sprch se plně věnujeme spalovně.".

Občané byli přesvědčováni, že:

1) se jedná o spalování a nikoliv zplyňování odpadků, i když se jedná o rozdílné technologie. Jediné, co se spaluje, je plyn vzniklý zplyněním organických odpadů bez přístupu vzduchu. To znamená, že zařízení by se spíše dalo přirovnat k plynovým kotelnám na zemní plyn, které jsou dnes běžně ve Stříbře v bytovkách.

2) dojde k „unášení škodlivin na Stříbro" při západních větrech, i když při zplynění nic do ovzduší nejde, protože vzniklý plyn se ochlazuje za vzniku odpadního tepla a pak spaluje za účelem výroby elektřiny. Před spalováním se plyn ještě vyčistí tak, že je čistější než zemní plyn spalovaný v kotelnách v bytovkách.

3) že neexistují obdobná zařízení, i když těchto zařízení je v provozu celá řada. Dokonce v ČR už začátkem století Vápenka v Prachovicích zplyňovala komunální odpad při teplotě 750 °C. Odkazy na v praxi provozovaná zařízení najdete pod článkem. V uvažovaném zařízení pro Stříbro bylo pouze na dosažení teploty použito speciálních plazmových hořáků, které se v průmyslu již také běžně používají.

4) že se navýší průjezd nákladní dopravy přes Stříbro. Na kapacitu 5t/hod již vytříděného certifikovaného paliva z TKO dováženého ze skládky z Černošína výpočtem vyšlo i s rezervou 11 náklaďáků denně a další materiál nutný na provoz odvozený ze studie pro Chotíkov už neudělá ani náklaďák denně, tedy 12 náklaďáků denně. Otázka je, zda a kolik by náklaďáků přes Stříbro jezdilo, protože i když není severní obchvat, tak na severozápadní straně kasáren je panelová cesta, kterou si mohl zájemce pro provoz náklaďáků upravit. Dokonce dva zastupitelé při rozhovoru se mnou navrhovali i další místo, které bylo vzdálenější od Stříbra a do kterého by doprava přes Stříbro také nešla.

5) docházelo by k hromadění a zapáchání odpadků a byly by ve Stříbře hromady strusky, kterou by nikdo nechtěl. Auta by dovážela vytříděný odpad ze skládky v Černošíně a v uzavřené hale by ho sklápěla rovnou do násypky. Kvůli omezení zápachu by násypka byla v podtlaku = vzduch by byl nasáván a „zapáchající" vzduch by byl z větší části použit na hoření plynu a zbytek prohnán přes biologický filtr odstraňující zápach. Dle stupně vytřídění by ze vstupních 5 tun odpadu za hodinu vzniklo na výstupu cca 0,318 tun strusky, která by se vozila buď rovnou kupci nebo zpět na skládku do Černošína a to kvůli vytížení rovnou auty, které by dovážely certifikovaný odpad.

6) by se likvidoval nebezpečný odpad. Ano, obecně to tato technologie bezpečně zvládá za použití dostatečně vysokých teplot, například diskutovaný azbest (eternit, ...) přes 6.000 °C. To znamená, že by celé zařízení muselo být od samého začátku na tyto vysoké teploty navrženo a postaveno, aby konstrukčně vydrželo provoz za tak vysokých teplot a to je pak o docela jiných investovaných financích než zařízení, které bylo uvažováno ve Stříbře. Investor by pak musel likvidovat nebezpečný odpad stále, protože by se mu vložené prostředky z likvidace vytříděného odpadu nevrátily. Nehledě na to, že je otázka, zda a kolik plynu by z likvidace nebezpečného odpadu získal, aby mohl vyrábět a dodávat stálé množství energie. Z azbestu nic nezplyní, protože azbest není organická látka obsahující uhlík. Na zplynění vytříděného komunálního odpadu je plánováno cca 1.600 °C. Kdyby chtěl provozovatel zvýšit teplotu, aby mohl zlikvidovat nebezpečný odpad, zařízení by to prostě konstrukčně nevydrželo.

7) zařízení produkuje zplodiny, protože má komín. Komín je v technologii z bezpečnostních důvodů pro případ poruchy výroby elektřiny, aby plyn neunikl do ovzduší a mohl být klasicky spálen.

A takto bych mohl pokračovat. Nejsem z těch, kteří hned všemu věří a tak, když se nějaký názor objevil, snažil jsem se ho prověřit.

Zplyňovací procesy v praxi nejsou nic nového, dnes už si může každý domů koupit zplyňovací kotel s účinností přes 80% na principu generátorového zplyňování, kdy v kotli nejdříve dojde ke zplynění např. dřeva a vzniklý dřevoplyn se pak teprve spaluje. Dle ČSN EN 303-5 třídy 3 se jedná o mnohem ekologičtější proces než pouhé spalování tuhých paliv.

Ke zplyňování dochází při zahřátí organické pevné látky nad mez teploty její chemické stability.  Zplyňování neboli pyrolýza se pak dělí na nízkoteplotní (< 500 °C), středněteplotní (500-800 °C) a vysokoteplotní (> 800 °C). Proces probíhá bez kyslíku, proto nedojde k hoření! I když sama pyrolýza je ekologičtější než spalování odpadků, tak obecně platí, že čím vyšší teplota při nedostatku kyslíku, tím množství škodlivin na výstupu klesá. Lze tedy říci, že nejvhodnější z ekologického hlediska je zplyňování vysokoteplotní, ovšem dosahování vyšších teplot zplyňovací technologie oproti klasickým spalovnám prodražuje, což je bohužel pro soukromé subjekty při jejich rozhodování dost pádný argument.

Vrátím se zpět k šířeným informacím. Poslední e-mail, který ke mně „doputoval", pisatelka „vypustila" začátkem června a žádala adresáty o jeho hromadné rozesílání. Protože se v něm vyjadřovala k mému dřívějšímu článku, nabídl jsem jí jeho zveřejnění na tomto webu. Odpověděla „Děkuji Vám za Vaši nabídku, ale mám za, že již není aktuální.". Pak se ale článek objevil na stribro.net pod názvem „Proč nás naši zastupitelé neslyší?".

Protože se pisatelka vyjadřovala k mému článku, dovolím se vyjádřit i já k jejímu. Aby měla vůbec o čem psát, musela nutně „hodit" zplyňování odpadu do jednoho pytle se spalováním odpadu ničím nepodloženou obecnou frází „Všeobecně se ví, že zplyňování, pyrolýza a plazma jsou tzv. „spalovny v přestrojení". A pak už pouze napadá spalovny. Já pod svými články uvádím odkazy, odkud jsem čerpal, proč asi ona ne?

Co se týče potencionálního nebezpečí stávajících uzavřených skládek, použiji kompletní citaci z článku, na nějž odkazuji níže: „Dle názoru mnoha odborníků jsou naše skládky jen časovanou bombou, protože v jejich tělesech probíhají těžko předvídatelné chemické reakce, závislé na koncentraci jednotlivých prvků v komunálním odpadu uložených. Je tedy jen otázkou času, kdy se takto zakonzervované skládky protrhnou a nebezpečné látky se prostřednictvím průsaků budou šířit dál."

Z uzavřených skládek by se odpad samozřejmě vozil na skládku do Černošína, kde by došlo k jeho vytřídění pro potřeby zplyňování, takže azbest skladovaný ve vacích, jak uvádí pisatelka, by se opět skládkoval dle platné legislativy. Stejně nechápu, jak by azbest či cokoli jiného mohlo hořet ve zplyňovacím prostoru, kde na rozdíl od spalovny není kyslík.

Ve zmiňovaném francouzském Morcenx byla instalována postupně v letech 1993, 1997 a 2003 tři zmiňovaná zařízení na likvidaci azbestu za teplot přes 6.000 °C. V těchto zařízeních ale vůbec nedochází ke zplyňování, protože azbest není organický. Používají se tedy pouze na přeměnu nebezpečného azbestu na bezpečnou strusku. Snažil jsem se najít něco o zkušebním provozu zmiňovaného zařízení z roku 2003, ale nenašel, možná mi někdo pošle odkaz. Místo toho jsem našel, že společnost Europlasma  plánovala začít v roce 2010 s výstavbou úplně nového provozu na zplyňování 50.000 tun odpadu ročně s dobou výstavby 18 měsíců právě v Morcenx, kterého by se mohl zkušební provoz týkat, časově by to odpovídalo. Co se týče zkušebního provozu, tak ten je i v ČR tuším půlroční, kdy investor musí prokázat, že provoz splňuje vše předem deklarované.

Kdy musí být ze zákona posudek vlivu na životní prostředí (EIA) je dáno a když u tohoto provozu nejsou podmínky naplněny, už to svědčí o jeho ekologičnosti. Nicméně zastupitelstvo si EIA mohlo dát jako podmínku nutnou, aby se deklarované skutečnosti potvrdily a navíc se ke mně dostala informace, že by si Plzeňský kraj s ohledem na protesty občanů EIA stejně vyžádal.

Ale pisatelka křivdí i spalovnám, jejichž filtrační zařízení jsou dnes na takové úrovni, že se staví z ekonomických důvodů přímo uprostřed měst (viz. dubnové číslo časopisu 3T). Jestliže má pisatelka takovou starost o naše zdraví kvůli dioxinům, které spalovny vypouští plynule v nepatrných množstvích do ovzduší, proč čtenáře současně neupozorní, že jediný ohňostroj během několika minut vypustí tolik dioxinů a furanů, co by spalovna vypouštěla po dobu několika let?

Pisatelka zapomněla na jednu podstatnou věc a to, že na uvedený projekt si bude muset investor půjčit od banky. V dnešní době banka nepůjčí na nereálný či rizikový podnikatelský projekt, který by nebyl důsledně dokladovaný včetně potřebných certifikátů i jednotlivých dodavatelských firem a zkontroluje si vše, aby jí nezbyly oči pro pláč.

Odborníci nazývají zplyňování technologií 21. století a nenašel jsem nic, proč jim nevěřit. Nemám problém s tím, když jí někdo nechce za humny, i když vždycky se najde někdo, kdo jí za humny bude mít. Ale občané mají nárok být pravdivě informováni, o což jsem se maximálně, byť pro srozumitelnost někdy zjednodušeně, snažil.

Komu není naše životní prostředí a zdraví lhostejné, udělejte si v co nejbližší době čas a přečtěte si celou práci Mgr. Šejvla, na kterou najdete červeně odkaz níže, včetně jeho závěrů.

Informace k výrobě alternativní energie vysokoteplotním zplyňováním odpadu  - v článku další odkazy.

Otevřený dopis Zastupitelstvu města Stříbra. 

Proč nás naši zastupitelé neslyší?

Energetické zplyňování a jeho cesta k vyšší účinnosti a energetickému využití odpadů. - Mgr. Radovan Šejvl

Aplikace zplyňovacích generátorů v zahraničí - Norsko, Švédsko, Finsko, SRN, Itáie, Španělsko, Japonsko - VUT Brno, Ing. Marek Baláš, Ing. Martin Lisý, PhD.

Zplyňovací systémy v praxi v Rakousku, Dánsku, Švédsku, Finsku a Japonsku - VUT Brno, Miroslav Drga.

Energetické využívání odpadu - dubnové číslo časopisu 3T je celé věnováno energetickému využívání komunálního odpadu.