Na svém jednání dne 2. 4. 2012 odsouhlasili zastupitelé záměr výstavby a umístění výrobny elektrické energie v průmyslové zóně v západní části areálu bývalých kasáren a to na základě nabídky na postavení provozu ekologické likvidace odpadu plazmovým zplyňováním odpadů  a výroby elektřiny pomocí vzniklého plynu. Vyhlášení záměru ještě není realizace. Zastupitelé pouze vyjádřili vůli dále v tomto směru jednat. Na základě toho se ve víceúčelovém sále Městského muzea ve Stříbře dne 26. 4. 2012 uskutečnila beseda.

Besedu zahájil Ing. Petr Strankmüller, který přítomné seznámil, že připravovaná novela zákona počítá již od roku 2013 s prudkým navýšením poplatků za nakládání s odpady a od roku 2018 se zákazem skládkování směsného komunálního odpadu. Z tohoto důvodu Plzeň plánuje do roku 2015 v Chotíkově výstavbu spalovny, která ale zdaleka nepokryje potřeby regionu, s předpokládanou cenou spalování až 3.000 Kč/tunu + doprava do Chotíkova oproti současným 500 Kč za skládkování v Černošíně.

Sdružení obcí, které má vybudovaný systém svozu na skládku v Černošíně, hledá možnosti levnější likvidace odpadů než jejich vození do spalovny v Chotíkově. Proto oslovila majitele patentu na zplyňování odpadu společnost Solena Group Inc., jejíž plazmové hořáky byly původně vyvinuty za účelem testování odolnosti keramických štítů raketoplánů, které jsou při průchodu atmosférou konfrontovány s teplotami nad 2.500 stupňů Celsia, aby svojí technologii představila.

V klasické spalovně se hořením vstupní suroviny uvolňuje tepelná energie, která se použije k výrobě páry a ta pak k výrobě elektrické energie nebo k vytápění. K tomu je potřeba velkého množství vzduchu a výsledkem je pak velké množství spalin na výstupu. Ty už se ale díky dokonalým filtracím do ovzduší prakticky nedostanou. Vedlejším produktem je ale až 30% popela.

Při zplyňování se za pomoci extrémně vysokých teplot převádí organická hmota z pevného skupenství na plyn, který se dále využívá např. k výrobě elektřiny (3-4x více než u spalovny).  Organická hmota (obsahuje uhlík) od biomasy, přes plasty až po pryž při procesu zplyňování dopadá bez přístupu vzduchu (nevznítí se) na koksové lože zahřáté plazmovými hořáky na teplotu přes 1.600 stupňů Celsia. Tím dojde k tepelnému rozštěpení (pyrolýza) molekulární struktury a vytvoření elementárních sloučenin. Laicky se "vypaří" na plyn, který se následně ochlazuje a čistí dle účelu dalšího využití a dále na inertní strusku, v jejíž krystalické mřížce skončí zabudované případné nebezpečné látky. Struska je 5x méně vyluhovatelná než sklo a lze ji tedy použít jako levnější stavební materiál. Vedlejším produktem čištění plynu je komerčně prodejná síra a dále solanka. Provoz neprodukuje sekundární toxické produkty plynné, kapalné ani pevné. 

Pro případnou výstavbu v západní části průmyslové zóny bývalých kasáren ve Stříbře by bylo postačující zařízení se vstupním výkonem 5 tun za hodinu, které by dovezlo cca 10-11 nákladních vozů denně ze skládky z Černošína, na které by i nadále docházelo k třídění odpadu (teoreticky je možné až do vyhnívaček), takže do Stříbra by se vozilo již jenom certifikované "palivo" z vytříděného odpadu, které svojí výhřevností může téměř konkurovat hnědému uhlí. Zároveň se předpokládá, že by se touto technologií postupně zlikvidovali již uzavřené skládky okolo Stříbra, které jsou stále potencionálním nebezpečím.

Prakticky by to vypadalo tak, že by nákladní automobil zajel do uzavřeného zastřešeného prostoru a tam by odpad složil do podtlakového bunkru, ze kterého je vzduch hnán přes biofiltr včetně odstranění zápachu. Nákladní automobil by pak odjel nebo naložil stavební strusku, které se vyprodukuje cca 0,318 tun za hodinu, tedy cca 2.500 tun za rok z cca 40.000 tun zpracovaného odpadu ročně. Zařízení se zhruba na měsíc v roce odstavuje.

Technologie spotřebuje na svůj provoz cca 20% vyrobené elektřiny a i tak by byla schopná dodávat do sítě 7,3 MW/hodinu. Ochlazováním plynu vzniká levné teplo, které by se nechalo v průmyslové zóně kasáren využít, případně dovést až do obytné zóny.

I když je zařízení plně automatizované, jeho obsluhu by ve 3 směnách zajišťovalo dohromady cca 20 pracovníků. Hladina hluku je menší než z ulice. Plocha celého pozemku 150 x 120 m a maximální výška do 15 metrů, přičemž by bylo možné i částečné zapuštění do země.

Po přednášce následovala diskuse, kde bylo např. zodpovězeno, že plazmový reaktor nemůže vybuchnout, protože je v podtlakové komoře. Syntézní plyn vzniklý zplyňováním je v podstatě svítiplyn, který byl dříve rozváděn do domácností.

Na dotaz ohledně dovozu odpadu ze zahraničí bylo zodpovězeno, že přeprava odpadů do ČR za účelem jejich odstranění je podle §54 zákona o odpadech odstavec 2) zakázána. Další obava byla z rozšiřování zařízení formou skládačky a v důsledku toho dovážení většího množství odpadů přes město ze všech směrů. Bylo doporučeno, aby město chtělo svého zástupce v provozující společnosti, který na to bude dohlížet. Navíc vše lze dopředu ošetřit smluvně.

I když zařízení při pohledu na zákonné emisní limity neprodukuje téměř nic, opakovaly se obavy z umístění na západě města, kdy převažující západní větry vanou do města. Přednášející pan Grisha Kahlen upozornil, že auta starší 15ti let ve Stříbře vyprodukuji více zplodin než motory používané v zařízení. Na požadavek referenda pan starosta reagoval, že se mu nebrání.

Problémem zůstalo to, že není možné se jet podívat v ČR na zařízení fungující v praxi. nejblíže jsou 3 plazmové reaktory instalované v letech 1993, 1997 a 2003 v Morcenx ve Francii, další jsou komerčně provozované v Japonsku, např.  v Utashinai City zpracovává od roku 2003 za hodinu 12,5 tuny vytříděného odpadu. Vedle toho, že i toto riziko by se dalo předem smluvně ošetřit, na to přednášející odpověděl, že Stříbro nemá kam pospíchat a že s ohledem na rozjednané projekty bude možné se do roku 2015 na zařízení v ČR podívat. Ovšem právě tato skutečnost dává Městu Stříbru výhodnější pozici pro vyjednávání, co by z případné výstavby Město Stříbro a jeho občané mohli mít.

Zájemci se mohou podrobněji s celou problematikou seznámit na následujících odkazech:

Plazma - technologie pro aternativn energii - popis technologie Solena Group Inc. na 5 tun paliva/hod. na stránkách Millenium Technologies.

Energetické využití odpadu pomocí technologie plazmového zplyňování - článek na IDNES, 2005.

Energetické využívání odpadu - dubnové číslo časopisu 3T je celé věnováno energetickému využívání komunálního odpadu.

Alternativní technologie odpadového hospodářství či technologické šílenství - Prof. Ing. Jaroslav Hyžík, Ph.D., seminář Effektive Energetik ISBN 80-248-1063-8, Sölden, A, 2007.

Hodnocení plazmového zplyňování v nezávislé studii možností energetického využívání směsného komunálního odpadu firmy FITE a.s., kterou zpracovala pro Olomoucký kraj. Plazmové zplyňování začíná na straně 19 pod 5.1.4.

Popis  plazmového zplyňování ve studii pro Chotíkov v nezávislé studii možností energetického využívání směsného komunálního odpadu firmy Chemoprag, s.r.o., plazmové zplyňování najdete na několika místech v obsahu.

Pyrolýzní zařízení na zplyňování odpadů bez použití plazmy - Klastr Envicrack společně s VŠB TU v Ostravě.

Aplikace zplyňovacích generátorů v zahraničí - Norsko, Švédsko, Finsko, SRN, Itáie, Španělsko, Japonsko - VUT Brno, Ing. Marek Baláš, Ing. Martin Lisý, PhD.

Zplyňovací systémy v praxi v Rakousku, Dánsku, Švédsku, Finsku a Japonsku - VUT Brno, Miroslav Drga.

All for Power - informační portál a časopis.

Arnika - webové stránky neziskové organizace, jejíž zástupce pan Matěj Man, vedoucí kampaně Arniky „Nespaluj, recykluj!", se aktivně zapojil do besedy. 

Prezentace plazmového zplyňování pro Černošín na webu Města Černošín.

Odkaz na původní pozvánku na besedu s diskusí.

Odkaz na informaci z jednání zastupitelstva 24.2012 s diskusí.