Stříbrské náměstí to nemá právě nejlehčí. Bylo hůř, teď už tak tomu není. Lehce ožívá, občas se tam něco děje, ale nežije plným životem – no jak pro koho, k tomu se dostaneme. 

Až do 21. července je tam panelová výstava České tiskové kanceláře, Olympijské okamžiky. Od počátku olympijských her až po ty letošní zimní v Itálii. Skvělé záběry, stojí to zhlédnout. Skutečně ! Taky jsem se šel podívat v rámci dnešní (22.6.) podvečerní procházky.

Měl jsem to štěstí, že byl i živý doprovodní prgram několika sportů !!!

- nejdřív dramatický cyklistický, dokonce mezinárodní mládežnický (nebo to bylo jejich mistrovství ?) závod. Soupeři se mohutně povzbuzovali, bylo jich slyšet všude. Mluvili slovanskou řečí, tuším, že východně od Bukoivských hor (což je daleko za Košicemi)
- domácí drobotina pěstovala běh prostý, někdy kličkovaný
- odrostlejší drobotina cvičila gymnastické houpání na hrazdě (kterou poskytoval každý výstavný panel O.O.)
- a vrcholilo to fotbálkem na jednu branku. Jako nejlepší branka se jevil vstup do radnice.
- obecenstvo dospělé, sedíc na lavičkách ve stínu už vzrostlých stromů, všechny mohutně povzbuzovalo, hodnotilo výsledky, Mluvili všichni, jeden přes druhého...no prostě džalak

Nedělají nic protizákonné, jen tam prostě jsou. Považují náměstí za svůj dvoreček, protože je tam málo akcí, které by jim dvoreček (dost značně) omezovalo…

A proto nerad chodím na náměstí. teď jsem tam byl jen a jen ze zvědavosti člověka, který taky tak tošičku fotí

Ale jak se cítí lidi, kteří na námestí musí, chtíc, nechtíc ?