Vše začalo už v srpnu 2020 zásahem pracovníků Generálního ředitelství cel v herně Evropa v Bezručově ulici ve Stříbře. Odvezli si devět automatů. Tehdejší zastupitel za Nezávislé pro Stříbro Holeček Deníku potvrdil, že celníci prohledali také jeho byt. „Ano, prohlídka u mě doma byla, celníci hledali souvislosti s kasinem, které jsem skutečně vlastnil. V současné době ale s kasinem už nic společného nemám. Z bytu nic neodnesli, ani počítač, ani dokumenty, nebyl jsem ani z ničeho obviněn," řekl tehdy Deníku Holeček. Jenže později obvinění padlo a regionální politik stanul před soudem v Tachově. Byl odsouzen, ale odvolací Krajský soud v Plzně verdikt zrušil a případ vrátil do Tachova.
I napodruhé byl Holeček uznán vinným, a to ze spáchání zločinu neoprávněného provozování hazardní hry. Toho se podle okresního soudu dopustil tím, že spolu s druhým obžalovaným provozovali v kasinu výherní hrací přístroje, aniž by u nich byl zajištěn dálkový přenos dat do systému ministerstva financí. Holeček tato zařízení obstaral a umístil v dané provozovně tak, aby nebyla propojena s uvedeným systémem. Za toto jednání byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let, k peněžitému trestu ve výši 3 000 000 Kč a k trestu propadnutí věci (herních zařízení a zajištěné hotovosti).
K závěru o vině Davida Holečka dospěl soud zejména na základě hodnocení zajištěné elektronické komunikace mezi obžalovanými a dalšími osobami. Podle soudu tyto důkazy jednoznačně potvrzují, že stěžovatel sice účelově převedl kasino na tzv. bílého koně, avšak nadále šéfoval jeho provozu (kamery z provozovny měly výstup v jeho bydlišti, sám platil účty za provoz a spoluobžalovaný mu nosil zisk z automatů). S uvedeným bílým koněm naopak Holeček téměř nekomunikoval. Z fotografií bylo prokázáno, že také zařizoval přestěhování herních zařízení a následně se specificky o jejich provoz zajímal. Z toho je zřejmé, že jednal v přímém úmyslu porušovat předpisy upravující regulaci hazardu.
Krajský soud v Plzni sice poté rozsudek zrušil a sám vynesl nový, přičemž částečně změnil popis skutku, ale to zásadní, tedy trest, se nezměnilo.
Až k Nejvyššímu soudu
Proti rozsudku krajského soudu podal obžalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl. Stěžovatelovy dovolací námitky představovaly podle NS pokračující polemiku se závěry soudů nižších stupňů. Mezi jejich závěry a obsahem provedených důkazů neshledal NS žádný relevantní rozpor. Soudy se dle něj rovněž řádně zabývaly stěžovatelovou obhajobou a popsaly, z čeho dovodily naplnění subjektivní stránky daného trestného činu. Z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že Holeček o herních zařízeních věděl.
Muž ani poté nesložil zbraně a podal ústavní stížnost. V té trval na tom, že se popsaného jednání ani nemohl dopustit. Prokázáno dle něj nebylo ani spáchání trestného činu kýmkoliv jiným. Za absurdní považuje stěžovatel skutečnost, že naplnění subjektivní stránky daného trestného činu soudy dovodily z faktu, že dění v kasinu sledoval na kamerách. Snesl i další argumenty, leč marně. Ústavní soud (ÚS) jeho stížnost odmítl. „Stěžovatel v ústavní stížnosti téměř bezezbytku opakuje svoji obhajobu z trestního řízení, aniž by však reflektoval skutečnost, že soudy se v napadených rozhodnutích s jeho argumenty obsáhle a přesvědčivě vypořádaly a obhajobu jako celek vyvrátily,“ konstatoval ve svém nálezu předseda senátu ÚS Milan Hulmák. Dodal, že ÚS v napadených rozhodnutích žádné kvalifikované vady ústavněprávního rozměru neshledal.