Ta milá malá víla tam seděla uprostřed rozlehlého zámeckého parku úplně sama. Hlavu sehnutou k zemi posetého podzimním listím, jež vytvořilo rozlehlý pestrobarevných koberec, cosi kutila.. Pozdní podzimní slunce stvořilo podivné dlouhé stíny v kulisách zámku Valeč. Sochy nebyly sochy, ale v čase zakletí lidé oblečení v hávu mechu..Ta malá milá víla najednou otočila hlavu, usmála se vidíce udivený pohled stárnoucího fotografa. Slyšíte to ?, cinkla dřívkem o podivný kruhový nástroj, jež zrovinka vyráběla.. Cinklo to.  Jemný čistý zvuk přimínal zvonky štěstí. Cinkla ještě jednou a náhle byla pryč..zůstaly jen ty zakleté sochy...ale 

----------------------------

 Valeč. Zámek v podhůří Doupovských hor. Pokud máte štěstí můžete potkat třeba zámeckou paní. Ten kůň patří panu Váňovi známému žokeji a chovateli koní. V zámecké prádelně pořád vaří výbornou domácí kávu. Na čepu mají skvělé žatecké nealko..