Někdy se to tak přihodí, že Vám některý den prostě nejni do zpěvu, takový už je život...

Před zahájením Lázeňské sezóny 19.května 2017 v malebném lázeňském městečku Konstantinovy Lázně dostali organizátoři úžasný nápad. Pozvat lázeňské šviháky...

   Kytarovým koncertem pana Michala Šindeláře byla zahájena nejen slavnostní vernisáž Výtvarníků Borska, ale i odhalení sochy -Lázeňského šviháka- akademického malíře,sochaře, restaurátora a odborného pedagoga pana Jaroslava Šindeláře... Ti z Vás co jej znají blíže, vědí že On je duší umělecké školy Zámeček, on který nemá počítač?? ani fejzbuck, a jeho technické zázemí tvoří, no, mobil,který nemá rád. A přece jej jeho žáci a žačky milují, on jim mnoho vypráví, nejen při výtvarných hodinách různých oborů školy, ale on jim vypráví o životě, o lidech, o vztazích mezi lidmi o tom že právě oni, budoucí malíři, sochaři, musí vidět především člověka, onu křehkou bytost, pro kterou oni budou sochat a malovat.. poslouchají bez dechu o věcech, které jim rodiče honící se za výdělkem, neměli čas říci, říká jim co je v životě důležité a nejdůležitější... dlouze by se dalo psáti o tomto vyjímečném člověku, který opovrhuje konzumem dneška a jehož názory září do temnot 21.století.. Sochu Šviháka věnoval Konstantinkám jako poděkování za léčení ve zdejších lázních..

Výtvarníci z Borska,ale vlastně celýho širšího regionu od Stříbra až do Mariánek, jsou kluci a děvčata jež zrajou jako víno. Kdož z Vás alespoň z dáli sledují jejich výtvarnou tvorbu, jistě mi dáte za pravdu, že jejich obrazy,malby i plastiky a rukodělné práce obohacují naše vnímání, u všech autorů je vidět posun a vývoj zpracování jejich uměleckých vizí, o nápady jistě nemají nouzi, i když zrovna nápad je ve výtvarnu tím nejtěžším...  jako velikou přidanou hodnotu, lze na jejich výstavě najít mnoho pozitivní energie i náměty k zamyšlení, nebot právě Oni jsou těmi oázami pohody, klidu , míru, ale nebojme se říci i harmonie a krásna, každý autor by si jistě zasloužil samostatnou výstavu svých děl, ale i tahle společná výstava má své nepopsatelné kouzlo sdílení všech se všemi, a tak nezbývá, nežli týhle skvělý partě lidí poblahopřát mnoho dalších let společné sdílené výtvarné práce , mnoho dobrých nápadů a také pevný zdraví...

reportáž je poměrně obsáhlá, tak si uvařte dobrý kafe, nebo si nalejte dvojku červenýho a v klidu si tohle zajímavý setkání prohlédněte, když už jste nemohli pobejt... jo, a když sem se včera ve večerní bouři vracel dom bylo mi do zpěvu, hlavou mi zněla píseň Jiřího Suchého.. -hoši a děvčata pěstujte koťata-, ale Tihle kluci a holky ovšem nepěstují koťata, Tihle si pěstují svoje ( i naše) výtvarné duchovno ...už dlouhých dvacet let.