Tenhle štědrý den začal jako obvykle. Taťka Johan OSVč odjel hned po ránu dodělávat jakousi rozdělanou zakázku, to víš nestíháme, ale neboj vrátim se včas... Johane, ať se Ti nic nestane, mamča Anča mu zabalila sváču a chystala se na další vánoční šichtu.. stála vod samýho rána u plotny, několik šichet s pečením cukroví, sháněním dárků a všelijakéhos trmácenísehos po všechtěchhypersuper měla za sebou, televize běžela na plný pecky, ale nikdo si jí jaksi nevšímal, děda seděl celý den ve svým ušáku a vzpomínal na babičku, co loni pochoval, na odpolední otázku proč nekouká na tu telku vodpověděl, že nemůže, že přerušovaný filmíky (chápejme reklamou) sou prej horší nežli přerušovaná ... zarazil se.

Pohlédl na svýho asi desetiletýho vnuka Johánka. Cosi pořád v koutě četl na displeji toho svýho tablíka,  televize ho viditelně nezajímala, ale displej vobčas blikal nějaký ty esemesky vod spolužáků, malá tříletá sestřička Anička usnula v ten vodpolední čas jako by jí do vody hodil.. Nervozita stoupala a hodiny také, blížil se čas večeře, štedrovečerní večeře, mamča Anča celá schvácená dopejkala několik druhů řízků a kapři na tři, tedy na tři způsoby, míchajíce salát a polívku jednou měchačkou, děda si brumlal jaký že to je čas, že koledy hrajou tedy už vod září a kdyže že se tedy ten Ježíšek narodil, taťka OSVč nikde, to snad budem večeřet bez něj, mamka začínala šílet, snad se mu propána něco nestalo...ů

Něco se však náhle stalo. Malý Johánek, čekající na svýho velkýho Johana OSVč najednou přistoupil k oknu a otevřel jej dokořán.. mamí to je krása.. Za okny zářily hvězdy. Vesmír. Děda vstal ze svýho ušáku a s mamkou Johánkem a malou Aničkou hleděli ven jako u vytržení. To je krása.. tolik hvězd...

Celý život mi vlastně provází jediná otázka. Proč Bůh v Bibli starýho zákona je Bohem, který komunikuje s lidmi, pravda jen vybranými jedinci (např. Abrahám) a proč už nekomunikuje s námi lidmi celá ta staletí.. 21. století.. ale co a jak bychom to chtěli ? aby hovořil z hořícího keře, nebo snad z nějakého mračna internetů..? jakýsi podle středověkých představ spravedlivěrozlobený stařec?.. ale, On přece nemá žádnou lidskou tvář.. najednou mi to došlo.. Bůh dal nám lidem přece rozum. Nejsme ovce, stádo. Stojíme na vrcholu  pyramidy stvoření života, my lidé, dostali jsme veliký obrovský dar. Inteligenci. A také svědomí. Chápeme co je dobře a co špatně. Dostali jsme my lidé také knihu, ne nemyslím tím tu starou moudrou Bibli. Ta kniha je mnohem starší, mnohem více tajemná a záhadná.. tuhle knihu psal sám Bůh.. Tou knihou je Vesmír. Náš vesmír. Abychom mohli My lidé vzniknout  (stvoření) musel vzniknou celý ten náš (jsou i jiné cizí ) vesmír. A my lidé se v týhle úžasný knize učíme číst. Co na tom, že jsme teprve na začátku.. v Bibli je psáno, že Boha nelze pochopit, ale v týhle Jeho knize jíž se teprve učíme číst, se můžeme jenom domnívat o Jeho nekonečné velikosti, eleganci a harmonii..a také o Jeho mysterii a tajemství, jež je mnohem větší a tajemnější, nežli se lidé celá dlouhá staletí středověku domnívali..(Tomáš Halík)  Jsou zcela jistě i jiné i nehmotné vesmíry, přičemž náš hmotný vesmír zanikne a v nekonečném cyklu stvoření vznikají další  vesmíry.. nejsme my lidé středobodem vesmíru, jak jsme si pyšně mysleli celý dlouhý středověk, jsme jenom součástí Jeho tajemného plánu stvoření..

Když se taťka Johan vrátil pozdě v noci domů, jeho Malý princ už spal. Snil si svůj velký sen o svojí planetě a také o růži, držíce v rukou svýho oblíbenýho vypelichanýho medvídka, kterýho dostal kdysi vod babičky.

Drahý dárky za těžce vydělaný peníze taťkou OSVč zůstaly po stromečkem nerozbalený..