Jakoby ta scéna byla již dávno někým připravena. Jakoby štěkot kočkujících se psů trhnul oponou zakřivující  čas, náš obyčejný všední svět jakoby zmizel...

Bylo to takové zvláštní odpoledne, vlastně už podvečer. Bylo to takové zvláštní souznění náhodných náhod. Bylo to takové zvláštní loutkové divadlo. Poetické. Takové, jaké Vám dokáže připravit snad jen život sám.

Tyhle věci se seběhly tak náhle všecky. Slunce svítilo na plný pecky. Po dlouhý době..  snad samo sobě..

Pane, kdopak jste?, pane kdepak bydlíte ? , pane pojďte si hrát ! , neviděl ste Monču?... asi se utopila...

.. ale kdepak jsou všicki Ti loutkoherci ?

Scéna je už připravena.

Reflektor zvaný slunce byl právě zapnut.

S údivem hledím na jeviště dějin..  

Nakonec. Nakonec ti Herci, loutkoherci, vystoupali na prkna zvaná svět. Radost pohledět.

Překvapení se ovšem koná..   pane, to jsou naše loutky,  volá...

 --------------------------

až z odstupem času jsem pochopil, že tyhle děti, tyhle děcka, jsou děcka bezdomovecká. Ne, nejde o to, že  by neměly domov, ale hroznou touhu po dospěláckým kontaktu s Jejich obyčejným, obyčejně  neobyčejným krásným světem fantazie, upřímnosti, radosti, a naivnosti,... a opuštěnosti...   ..  . a přece záříce a smějíce se.

Ale.

Kdo. Kdo, jaké z dětí se Vás zeptá ? 

- Pane, kdepak bydlíte ?

Co si o tom myslíte ?-

-------------------------------

Celou tuhle scenérii provázely jakési otázky, záhady, které se ani s odstupem času nevyjasnily. Kdo vlastně byly Tyhle děti hrajíce si samy na břehu veliké řeky ? Nebyly totiž vůbec zanedbané, oblečené čistě a přitom skromně. Kdo byly ony dívky? Viditelně k těm dětem nepatřily!  Utopila se Monča ? Kdo zhotovil ty loutky? Kdo je tam postavil ? Kdo vlastně připravil tuhle scénu roku 2016?