Nebyly však dvě, ale tři. Tři fotografie.

Každý z Vás, kdo se zabývá výtvarným konáním, ať sochař, malíř, nebo i fotograf mi potvrdí, že zhotovené výtvarno zpětně ovlivňuje svého tvůrce. Znám paní malířku, která má své krásné obrazy vystavené ve svém bytě, aby je měla neustále na očích, je to taková bytová galerie. Úžasná...

Dovolte mi, abych se s Vámi podělil o tři fotografie, které mne nejvíce ovlivnily v roce 2015. Nepovažuji se však za jejich autora, i když jsem je vyfotil, tedy stiskl spoušť, a to ne z nějaké falešné skromnosti, ale proto, že mám neustále nutkavý pocit, že jejich autorem je prostě někdo jiný, někdo z jiného světa..

První se jmenuje Erika. Není to však její pravé jméno, té dívky, která se mi zjevila před objektivem náhodou v jednom podzimním odpoledni, v zapadajícím slunci na úpatí - Svaté hory- u Příbrami. Stihl jsem jen hlesnout jestli můžu fotit, s váháním souhlasila..  Její muslimskožidovskoromská tvář mne naprosto uchvátila, její bezprostřednost a půvab mládí ve svitu zapadajícího slunce, jako by spojil všechny rasy světa do jediné... mimochodem židovky patří mezi nejkrásnější ženy.. Tato fotografie vznikla naprosto spontánně, prostě jako zjevení, ta dívka, jejíž jméno dodnes neznám, jak se náhle zjevila, tak náhle zmizela.. právě v době vrcholící uprchlické krize...

Druhá se jmenuje Opora. Zvláštní příběh. Jakoby veden něčí tajemnou rukou, objevil jsem za humny kláštera Teplá hřbitov. Zapadlý hřbitov, tedy spíše rozvaliny. Ne, nepatří klášteru, dokonce ani městu Teplá. Vstupuje se tam vratma ukrytýma za vstupem do bývalého statku.. tenkráte na jaře bylo pošmourno, pršelo, takové to  pochmurné počasí, fotografa by nevyhnal, sám se dodnes divím, jak to že jsem měl sebou foťák, když sem náhle spatřil Ji. Ona tam stála nehnutě a dívala se na mne. V koutě hřbitovní zdi. Až mi z toho zamrazilo. Žena z kamene. Její reliéf byl plný smutku a zoufalství.. Chtělo by to světlo, aby ten kámen obživl, pomyslel jsem si. Když jsem se za pár minul vracel, náhle se událo něco, čemu dodnes nerozumím. Náhle se rozzářilo a paprsek slunce osvítil Ženu z kamene. Trvalo to nějakých 20-30 vteřin, ale bylo to přesně to světlo, které jsem potřeboval..  . za chvilinku se zatmělo a začalo hustě pršet...  Teprve později, s odstupem času, jsem si uvědomil tu zvláštní věc. Ta žena tam čekala snad 200 let, až přijde nějaký fotograf. I to slunce rozsvítilo pošmourno. Na pár vteřin. Snad pro Vás...  

Třetí byla vytvořena s předem vymyšleným záměrem. Strom lidstva. Ten nápad přišel tenkrát jako blesk z čistého nebe. Ten obrovitý strom jsem fotil již vícekrát, ale teprve po opadu listí vynikla jeho ohromná monumentální koruna, jeho nekonečné větvoví evokujíce neustále se rozvětvující lidský rod.. Ten nápad opravdu nebyl z mé hlavy. Zasadit do koruny stromu tvář. Tu tvář jsem dlouho hledal. Až jsem jí našel. Podivuhodně nedaleko tohoto stromu. Tvář bytosti, která rozdělila lidstvo na starověk a novověk. Tvář Krista... mohlo by se zdáti, že tím příběh končí, ale opak je pravdou.. Příběh vlastně teprve začíná. Na jednu výstavu, kde byla tato fotografie vystavena přišla schizofrenička. Vlastně dvě. Ony Dvě. S oběma jsem  čirou náhodou hovořil, nebyly na vernisáži, a já se občas zajdu v průběhu výstavy podívat co a jak.. Ta první byla nevěřící, atheistka. Přesto si výstavu  se zájmem prohlížela a vyptávala se na různé věci. U této fotografie se však zastavila, řkouce, nemohu se na to dívat, ten obraz ve mě evokuje silné zmatení, snad počínající záchvat ( u této nemoci dochází ke zdvojení nebo znásobení osobnosti a ocitají se mimo realitu se všemi neblahými důsledky). Odvrátila svoji tvář od tváře na fotografii... Druhá schizofrenička, mimochodem malířka, jak mi při rozhovoru prozradila, byla silně věřící.. Tento snímek ji naprosto uchvátil, nemohla odtrhnouti svůj zrak od fotografie. Nakonec mi řekla, na moji otázku, jestli to na ní nějak nepůsobí (po předchozí  zkušenosti jsem měl obavy) Ne. Naopak. Odvětila. Poté počala hovořiti, jak se ponořila to tohoto dvojexpozicí vytvořeného snímku, ze kterého cítila velmi pozitivní energii ( ačkoliv působí záměrně trošku chmurně) a  náhle se mi zeptala, poodstoupivše od fotografie, co vše vidím na tom obraze, její otázka mi velmi překvapila a ještě více její odpověď, která mi naprosto fascinovala, .. že tam vidí nejen tvář Ježíše, ale i další tvory a zvířata..    . ?

-----------------------------

Fotograf nemá vysvětlovati svoje fotografie. Někdy však musí. Zejména, když nejsou jeho.

Díky malířce Patricii dostala fotografie nové jméno. Strom života.