Vlastně jsou to pěkná čísla. 17  11  50

17. listopadu 1939 a 17.listopadu 1989 dělí rovných padesát  let. V obém případě byli hlavními protagonisty mladí. Studenti. Je to Jejich svátek !

  Oni se postavili diktatuře. Jak symbolické. Oni, mladí, bezbraní ( beze zbraně), silní jen svými ideály, svým mládím, odhodláním... Je to přece náš život, chceme jej žíti podle svého, chceme svobodu nejen svobodu slov, ale i činů .. vlastně už všichni Ti studenti jaksi zestárli, dnes jsou to většinou úctihodní lidé středního věku a čas vše zavál jakousi oponou vzpomínek. My, co jsme byli tenkráte v tom středním věku, no, už  i z nás jsou Ti věkem protřelí.. Máme dneska svobodu i tu demokreaci a vlastně by to byl jen další obyčený svátek v řadě, nebýti těch nešťastných událostí v Paříži. Ale, v nesvobodě a diktatuře umírají  a jsou vražděni dnes a denně tisíce lidí, jen jim třeba nevěnujeme takou publicitu.. Má jeden lidský život jinou cenu nežli ten druhý ? náš vlastní ? Je jiný člověk hodný přiměřené úcty, důstojnosti, má právo na život?, na jedno teplé jídlo denně, střechu nad hlavou ?...

Paříž ve Stříbře. Lidí přišlo v neděli více nežli bývá zvykem. Když si vzal slovo, všichni utichli, i malé děcko přestalo plakat.. Hovořil pomalu, vážíce každé vyřčené slovo, s moudrostí muže, jehož vyznamenala nejen léta jeho věku, ale i prožité  životní útrapy. Hovořil o dobru a zlu. O tom jak někteří vydávajíce ďábla za Boha v jehož jménu vraždí.. o pokoře k našemu bytí, o vzájemnosti, o moudrosti, o pomíjivosti.. o síle člověka.. děkujeme za povzbudivá slova pane Jiří..

Jak říká Véna, vadne a usychá jak ta květinka.. Jo, ten květ svobody. Jakoby jsme jej nějak nechali zaplevelit všemi těmi letáky a slevovými akcemi, jakoby by byl smysl našeho života mít plný břich vešlijakých dobrot a zážitků, jakoby byl smysl života vydělat co nejvíce peněz a to za každou cenu a potom je zase utrácet. Jakoby ten květ svobody nebyl zalit krví a slzami našich, no studentů.. Oni jsou Ti hrdinové tohohle svátku, všichni Ti jež nesli a nesou ve svém nitru, ve svém životě touhu po svobodě a jsou ochotni tomu hodně obětovat, bránit, a zalévat ji nejen svými slzami ale i potem a postojem, je jim uplně fuk co bude zejtra k vobědu...

No řeknu Vám přátelé, ten Véna, to je ale pěkné číslo že ?