Včera proběhla zdařilá vernisáž výstavy fotografiií Šumava a Bavorský les pana Vladimíra Solového. Milá atmosféra stříbrské knihovny a jejich půvabných zaměstnankyň jen podtrhla debut pana Vladimíra , který se představil svými zajímavými fotografiemi ze šumavské přírody a nejen to...

Pana Vladimíra znám jako člověka, kterého fotografie baví, který fotograficky vidí, ba troufnu si říci že i myslí. Jeho snímky jsou fotograficky vzorně provedené, marně byste hledali chybičku, jeho vidění se pohybuje na hranici mezi dokumentem a výtvarnem, vzorné kompozice, barevné podání akurát, a některé jeho fotografie prostě neuděláte... ledaže.. ledaže byste vstávali ve dvě ráno a s plnou polní fotografickou byste vyrazili někam  na kopce, teda spíše do hor s rizikem, že to nádherné svítání prostě nevyjde, tedy když vyjdete s celou tou svojí výbavou nahoru na horu, otřete si orosené čelo a čekáte... Viděli jsme, že to panu Vladimírovi vyšlo, tedy slunce mu vyšlo, určitě měl  při tom dobrý, ba úžasný pocit, říká se tomu slunce v duši. O to se podělil s námi diváky ..

Děkujeme.   

-----------

A propo.

U jedné fotografie ( naprosto úžasné, kde se ranní slunko prodírá údolní mlhovinou mezi kulisou uschlých koster stromů), jsme se zastavili. Pan Vladimír povídá: tahle fotka vlastně ani neměla vzniknout, bylo to takové pošmourné ráno a mnozí (kamarádi fotografové) to již vzdali... No vidíte takhle to v životě bývá..                   Jedna z návštěvnic vernisáže na ni dlouho hleděla uplně unešena dí: Tohle je pravdivá výpověd, a víte že mezi těmi uschlými stromy rostou některé zelené a to -přízemí- se léty jen zelená a roste tam nová generace Šumavy..ona si ta čarodějka příroda poradí..

Tak za tuhle výtvarnou ekologii dáváme za jedna !