Měl vlastně výhodu. Výhodu v tom že bydlel v poctivém prvorepublikovém domku s velkým sklepem. Kdo z nás jej dneska má že ? Ale vlastně k čemu, brambory sou k mání celý rok a pěkně myté, jabka celý rok, rajčata, kedlubny, mrkev..banány.... pomeranče.......jahody .. k čemu tedy sklep ?

Dlouho pro něj neměl využití, ale nedalo mu to. Nakonec na to přišel.. SLEVY.

I počal i začal sledovati slevy, bylo to jako detektivka ,napínavé, však mu dalo práci sehnat všechny ty letáky a poté je všechny přečíst. Některé přečetl i bez brýlí, to někdo chytrý natiskl velká a větší písmenka pro ty slepější. Pořídil si veliký plánovací kalendář a označil barevně pondělky a čtvrtky i středy i pátky, akurát úterý, jo úterý bylo volno. Každý víkend od pátečního večera do nedělní půlnoci pilně pročítal a podtrhával a značil do svého velkého plánovacího kalendáře všechyň ty slevy. Akce. Slevované zboží.Zlevnované zboží 5%,10%,30%, 50%, 80% aby se v tom lépe vyznal každou množstevní slevu si označil jinou barvou, však měl fixlky se slevou 30%, pravda dvě už  nerozepsal, ale vem to dˇˇDas...

V pondělí ráno byl v pohotovosti už od  půl páté, dvojitá káva a vydatná snídaně, nejdůležitější rozhodnut¨í týdne měl před sebou. Kde , v jakém tom ... marketu začít, kalkuloval vlastně celou neděli o co bude největší zájem kam se vrhnout jako první.. Měl už velký kalendář  dávno přepsaný do malého kapesního a pro jistotu si bral sebou ještě všechny ty podtrhané originály letáků, snad aby o něco nepřišel, jako posledně...

Ve sklípku stály vyrovnány kompoty broskví , kompoty třešní, zavařené okurky, paštiky, mouky, cukry, sůli (soli), sava, pěny na holení, pěny po holení, kartáčky na boty a na zuby, čokolády,mermelády, džusy i šusšy, bomboniéry, vánoční kolekce, kafe, několik druhů čajů, mejdla....... .. ...       .       ...    , no, není přece žádný mejdlo, od každýho  druhu tam měl vyrovnáno pěkně v řadě od  pěti do  patnácti kusů....     

Chodil se tam vždy večer podívati a pokochati, tolik, tolik a kolik ušetřil, vzrušením nemohl kolikrát ani usnout. Jednou když vycházel z tý svojí spižírny jej chytla křeč. Křeč, no do nohy, překvapilo jej to, no nějak to rozchodil, holt věk už se hlásil, léta neuskladníš... O několik týdnů později zase ve svém sklípečku počítal zásoby, které kvapem přibývaly, se svojí milovanou družkou, které už nějak přestávalo šmakovat, nestačil vyjídat ty chutné zlevněné zásoby.. s dávno již prošlou záruční lhůtou , bříško se mu pěkně kulatilo bratru za takových 144,4 kg.. a zase ta křeč. ale jinde..v bříšku..

Zdá se Vám to trošku jaksi nadsazené, nebo snad přehnané ? Ale ne.

Tenhle příběh je pravdivý. Odehrál se zde blízko nás, na tachovsku , v nejmenovaném okresním městě..

Odcházelo se mu těžko z tohoto světa... čekaly jej krušné chvíle, tedy hory, musel jednoho dne opustiti nejenom svoje super milované  super markety a svůj super sklípek a odstěhovati se někam v dáli do Krušných hor, kde není po nějakém marketu ani památky..

..děsila jej kupodivu jediná věc..., ne, ten jeho sklípek se všemi těmi prošlými lhůtami ten ne, děsila jej jediná myšlenka, nemohl kvůli ní ani spáti, probouzen jsa zbrocený potem, sttrašlivým snem, noční můrou, které se nemohl zbaviti.. leč, jakási poslední mozková křeč ...

.. Co se stane, až jednoho dne nepřijede kamión ? ?