Najdete je všude. Na každé polnělesní cestě. Všude kvetou krásné voňavé bílerůžové květy pláňat. Jsou všude okolo nás. Plané jabloně. Pláňata.

Na konci války v máji před 70 lety kvetly všude šeříky. Bílé, růžové i fialové. Voňavé. Vůně konce války byla omamná jako ta jejich  šeříková vůně. Květen 1945. Lidé se smáli, radovali, tancovali, věříce v lepší  a lidštější svět v míru..

V Praze bojovalo na 30 tisíc pražanů a 20 tisíc ruských vojáků. Vlasovců. Pražské povstání. 3000 mrtvých, co to je proti desítkám milionům zabitých,povražděných, umučených. Vlasovci tenkráte pražáky zachránili, sebe zachránit nedovedli. Vzali si na sebe nadlidský úkol, bojovat proti dvěma tyranosaurům najednou. Všechny je postříleli. Do jednoho. Zrádce, kteří zachránili Prahu. To je jen malá ukázka absurdity celé té šílené války, celýho toho šílenýho 20 týho století. Dvojky jej nakonec pronásledují. Dvě hrozivé války , dva diktátoři, dvě hrozivé diktatury, kde člověk neměl žádnou cenu. Spojenci, supi, co si rozdělili Evropu. Ne, diktátor to nevydrží v žádným spojenectví.. Nejvíce obětí přinesly národy bývalého Sovětského svazu, na to nezapomínejme, a také židé, ten nešťastný národ s jemu přiřčenou kolektivní vinou, táhnoucí se dvatisíce let moderními dějinami ..a další..

Dnes slaví svůj svátek matky. Naše maminky, babičky. S láskou vychovávajíce své milované děti. Co je mateřská láska, mateřská obět, odříkání, kdy se z mladé dívky stává  žena a matka, jež už nikdy nebude sama a svoji starost o své děti si sebou nese celý svůj dlouhý život.. Kdo tohle pochopí, kdo jiný, nežli zase jiná matka..

Před 77 lety všechny matky s hrůzou sledujíce jak jejich synové , jejich milované děti  a milující otcové odcházejí do války. Museli . Válka je na rozkaz mocných. Nikdo nebude ušetřen. Zabij, nebo budeš zabit. Lidská to jatka..

Děsivé.

Nepochopitelné.

Neospraveditelné.

Jak říkala jedna moudrá to žena, která ve válce přišla o vše ,o svého milovaného bratra a svého milujícího otce- vše na světě, každý režim, každé politické zřízení  a to i diktatura, je lepší nežli válka. Kdo nezažil, ten nepochopí.. Jestli existuje peklo, jmenuje se válka...

Celá naše poválečná  generace žije již dlouhých sedmdesát let v míru.  Celých sedmdesát let mohly naše maminky, které mají dneska svátek,  v klidu usínat, jejich děti, jejich synové nemuseli do války. Měli štěstí, mohli naplnit svůj život, z maminek se staly babičky a prababičky, jejich synové se nestali pláňaty, ale otcové nové generace 21. století.

Nezapomínejme prosím na ty miliony obětí hrůzných masakrů, kdy válka a zrůdná ideologie udělá z lidí nestvůry a ďábly, jež mrknutím oka zabíjí jiné lidské bytosti...