Klip klap..klip klap...klip  ...  klap...    ..klip       ... . klap      . .  .    k l i p     .   .     .      .

Ten rychlík  Praha - Brno  měl zpoždění skoro 40 minut. No, co je to proti věčnosti, řeknete si.  Nakonec to České dráhy zvládly a vlak se dal do pohybu a to dokonce tím správným směrem. Tak na Brno Vávro.... Do Kolína to šlo, rychlík jel co to dá, co mu koleje a mašinfíra dovolí. Pak začaly jakési zádrhele, jak pravila paní průvodčí,  žena to sympatická, v nejlepších padesátých létech, u Kolína budou problémy... zpoždění nabralo další desítky minut, jak nám pak prozradila  he,  rychlík jede za další  tři !!! he  vlaky, které již nestihly vyjet na tuhle povedenou trasu... he .

Někde u Svitav se z rychlíka stal poMalík. Pojednou začal, světe div se stavět v každý stanici.. Naše kupé bylo nasáklé už z Prahy jakýmisi  jemnými výpary, no pivními. Mělo to svojí výhodu , nikdo k nám třem nepřistupoval, každý hnal o dům, tedy kupé dále, .. ale kolega z Prahy najednou někde u Svitav vystoupil řka tak chlapi sobě,. dejte si jeden plecháč na mně, byl jinak sympaťák a slušňák.. zůstali jsme v kupé s pivním skautem sami dva.. Jak houstly zastávky, tak houstli cestující, najednou bylo všude plnó. Jó Morava...

Máte tu volnó prosím? ozval se sametový sytý hlas mladé ženy s moravským akcentem. Děkujů , nó tihle dvá tadý budů za chvílu vyvádet, postrašila nás a ukázala na dva hošíky, jeden tak čtyři a druhý šest roků. Ten mladší pusu od ucha k oku umazanou od jakési nejmenované čokolády, ale jinak čistostní hoši , ten starší se usadil  hnedka u okna naproti pivnímu skautu, který se náhle probral z jakéhosi snění - už sme v Brně? musim tam bejt do 12 hodin řka, no bylo půl jedný... právě čas na poslední lok..

Náhle , nevěřil sem vlastním očím, ona mladá žena plnoštíhlé sympatické postavy, vytáhla z kabelky jakýsi časopis. Dětský. Plný omalovánek a říkanek a pohádek. A začala číst. Začala čísti těm dvěma malým zbojníkům , všechny ty říkanky a pohádky a nejen to, ale  dokonce  si začala  s nima o tom všem, co přečetla  povídat. .. byl jsem naprosto u vytržení , a nejen já ale i Ti Dva malí hošíci..... cesta do Brna ubíhala náhle jaksi velmi rychle, i  skaut zamáčk poslední plecháč ... a Ti kluci ? Ti ani nedutali a za chvílu si začal s mámou vyprávět a povídat nejen ten starší, ale i ten mladší...vyvádění se jaksi nekonalo..

Skoro člověku přišlo líto, že už mu nejni těch skoro šest.

No, kdypak Vám naposledy někdo takhle pěkně četl že ? byl sem uplně vyváděný z míry.

Ti kluci , co poslouchali to pěkné čtení od maminky, nebyli totiž dva, ale čtyři.