Anna a Jana a Hana.

Byly tři. Mladé, krásné plné elánu. Plné svých životních ideálů.  Plné svých životních snů... Každá z nich snila o svém princi, krásném a štíhlém a hodném a bohatém, který přijede na bílém koni nebo alespoň na bílém autě. O princi, který je bude milovat, jenom a jenom je, a budou s ním míti spoustu dětí a krásný bílý dům a zestárnou spolu až do samé smrti...

Anička se vdala poměrně záhy. Tedy vlastně musela. Miminko se už hlásilo do lidského světa. Byla přesvědčená, že ten její princ, je ten opravdu ten pravý a tolik jej milovala až se z toho docela zamilovala.. tak krásně tančil, jaká elegance, nosil jí květy a nosil jí na rukou, však je měl samý sval. Vždycky pro ni přijel ve svým bílým bouráku, no pohádka..

Janička dlouho hledala toho pravého prince, nějak jej nemohla pořád nalézti, léta pomalu přibývala až se nakonec potkala s několika mladými lidmi, věřícími, kteří ji přivedli nejprve k zamyšlení nad životem , potom do kostela a nakonec ke křtu, začala se těšit se na každou bohoslužbu, na každou nedělní mši...

Hanička měla už od rannýho dětství na kluky smůlu, taky nějaký ty zlý zkušenosti, oni, víte, Ti kluci dokážou být kolikráte hodně zlí, když u nich vytrysknou ty nezvladatelný pudový hormony. Hanička vlastně ani žádnýho prince nehledala, po všech těch zlejch zkušenostech, taková krásná holka.  Akorát jí bývalo často smutno...

Anička měla ty děti brzo, první skoro ani nevydrželo do tý krásný velký svatby, pak druhý a třetí. Snažila se seč mohla. Leč. Její elegantní svalnatý manžel ji začal poznenáhlu ponechávat s dětmi samotnou. Jedeme s klukama na lyže, za týden mě tu  máš zpátky.. jedeme  s kámošema na Šumavu na kola, máme to už dávno domluvený, to zvládneš miláčku viď.. ..  Janička začala chodit pravidelně na mši svatou a ve společenství jí blízkých mladých katolíků její víra v Boha rostla silou nezměrnou. Nakonec našla toho, koho dlouho hledala, svého vyvoleného prince - Ježíše , přihlásila se jako novicka do kláštera.. .. Hanička byla chytrá holka, to studium jí šlo vlastně jaksi samo, nakonec vystudovala medicínu a stala se z ní lékařka. Denně jezdila do té Svojí nemocnice, denně se potkávala s lidmi, kteří právě u ní, paní doktorky hledali pomoc na svoji nemoc , až z toho všeho zapoměla na své mládí..

Anny po všech těch létech sama vychovala své tři milované děti, které mezitím dospěly a její bejvalej si už dávno vozil jakousi mladici ve svým bílým poršáku. Stala se z ní nejen milovaná máma, ale i milující babička a její vnoučci a vnučky milovali její krásné pohádky a voňavé buchty s povidly a nikdy se světe div se, nikdy se neptaly po svým dědovi..

Janny bylo nové jméno vysvěcené jeptišky, která odevzdala svůj život nejen svému Ježíši ale i celému Řádu. Jí podobných, které žily modlitbou pro své blízké i vzdálené a prací pro Řád nebylo mnoho. Je pravdou, že si prožila i těžká a složitá léta pochyb o smyslu svého konání, kdy ženství a mateřství jejího ženského těla chtělo jinak nežli Její duše. Dožila se však nakonec vysokého věku jako matka představená, vyrovnána s modlitbou prožitým životem...

Z Hany se stala úspěšná lékařka, a nakonec primářka a její věhlas daleko přesáhl spádové území okresní nemocnice. Kupodivu i ona nakonec našla svého prince. Nepřijel pro ni na bílém koni, ale v bílém plášti. Jeho prošedivělé  vlasy již z dálky svítily bělostříbrným svitem zralého muže. Kolega z práce ji vynahradil všechna ta léta osamění a jejich pevné  pouto trvá až do dnešních dnů...

A pak že to maj holky lehké, jo, bílé sny..

-----------------

Mezinárodní den žen připadá každoročně na 8. března. Je mezinárodně uznávaným svátkem  stanovený OSN k výročí stávky amerických švadlen v roce 1908. O irských pradlenách raději ani nebudu psát..