Rodáci Alešováci.

Sešli se v sobotu 8.11.2014, mnozí po desetiletích. Sešli se na místě bývalé zahrady, jež patřila k bytovému domu v Havlíčkově ulici. Alešováci byla nezlatá, stříbrská mládež šedesátých let nejen z Alešovky, ale i z přilehlých ulic a uliček, kde se mohlo kliďo říkat U lišek. U lišek, kde dávaj dobrou noc, v zapadlém koutě zapadlého městečka šedesátých let. Měli sme vlastně všici štěstí, jak říkal jeden z nich, každých deset let to bylo tenkráte lepší. A šedesátá byla lepší. A, a konečná. Hráli se už tenkráte také Beatles a Kubišová, a Kryl, a světě div se, všichni  viděli svět radostně, každé jaro bylo jaksi radostnější.. Byli ve věku, kdy se jim zapalovala lýtka a největší trest pro Ně bylo míti zaracha, tedy domácí vězení.  Jejich svět byl tam, tam venku...

Nebyly tenkráte mobily, nebyl jako teď úžasnej internet. Sociální sítě se spřádali na fotbalovým plácku před Sodovkárnou a později na volejbalovým hřišti a na Višňovce.  A taky na koupacím rybníku a na bruslícím rybníku, ale každej z nich byl jinde i když blízko . V zimě tenkrát mrzlo až praštělo a taky padal sníh i tady v tom zapadákově a mlíkárenský potůček fakt zamrz až na dně..

Jak se tak procházeli tou Svojí alešovskou čtvrtí, najednou všichni vomládli. Vzpomínky se rojily jak včelí roje  a královna paměť přicházela s každým dalším úlem tedy domem, s každou uličkou, tam bydleli ti a Ti, tam tamTi.., s novým shlukem vzpomínek, až uplně zapomněli, kde je vlastně ta hospoda zvaná  pelyněk..  Dem to zapít k Vám na zahradu, tam co byly ty úžasný jabloně, to byly tenkrát jabka, ty už dneska nekoupíš.. (džejmsgrífy, kožáky, soudky..)

Zvláštní to skupina. Lakýrník, lékařka, obchodník, horník, elektrikář, učitelka, účetní, správce ... Ne, nebyli to spolužáci, i když někteří  tenkráte na základce ano, nebyl to sraz spolužáků, bylo to něco více.

Byl to sraz rodáků. Rodáků z Alešovky.

I když se zde vlastně nikdo z nich nenarodil. 

-----------------------------------

A díky Jarče a Helče, že to zorganizovaly !