jednou budem dál, jen sílu mít, doufat a jít...  znělo náměstími listopadu 1989. Když jsem tenkráte zahlédl na tribuně vedle studentů, Václava Havla i Martu Kubišovou, říkal jsem si zaplať pánbůh že tu Martu máme. Jedna z mála statečných.  Nebyla to už ta mladá krásná zpěvačka jak jsme ji znali z roku 1969..

Chtělo by se napsati, že byla symbolem revoluce. Nebyla. Nebyla to jaksi žádná revoluce, místo pušek zvonily klíče. Zaplaťpánbů.

I když některé atributy tam byly. Policejní pendreky, vodní děla, zmlácené studenské hlavy plné ideálů... davy mladých, máme holé ruce-holé ruce, ukazovali, chceme svobodu... už je to dlouhých dvacetpět roků...

17.listopad 1989. 

Přinesl nám svobodu. Ne všichni na Ni byli připraveni. I dnes po dlouhých dvacetipěti.

Sametová, jak jsme jí říkali. Ale sametová Marta nebyla symbolem sametové revoluce. Jaksi cítíme, že takto Ji nazvati by bylo pouze odvarem. ONA, MARTA, není a nebyla žádným symbolem, jedním z mnoha. Symbolem  sametové revoluce byli a jsou studenti. Nakonec 17. LISTOPAD vždy byl a zůstane Jejich svátkem. Na památku 17.listopadu 1939. Oni studenti nám přinesli v roce 1989 svobodu. S holýma rukama..  

Příběh Marty se nedá v našich novodobých dějinách srovnávat. Zpěvačka, mladá to pohledná žena ze sametovým hlasem nám navždy utkvěla v paměti.

- Ať mír dál zůstává nad touto krajinou -.. Zůstala svá i v těžkých letech osmašedesát a následujících, kdy stála pevně za svými názory a za svými písněmi a baladami a zaplatila za to velikou cenu. V kontrastu s tím, jak běží současné televizní spoty, jak se naše umělecká garnitura v osmdesátých létech smála a bavila, když servilně  pochlebovala dřívějšímu režimu a měla se za to dobře ba superdobře, no z něčeho jsme přece museli býti živi, vždyť je to byla naše práce říkajíce, krčícese ... a za pár týdnů stáli pevně v předních řadách revoluce, až na Ty naše studenty nebylo jaksi skoro vidět. .!. Také Marta musela býti z něčeho živa, ptal se jí někdy někdo z čeho? Z čeho? Stala se tenkráte první nezaměstnanou, když ji ze dne na den zakázali a vyhodili.

Rodačka z Českých Budějovic se narodila do rodiny lékaře. Po letech, kdy se stala úspěšnou zpěvačkou, se v roce 1968 ostře vymezila vůči srpnové okupaci a v roce 1969 už ani nemohla převzíti Zlatého slavíka. Byla na vrcholu své kariéry. V roce 1970 jí byla zcela zakázána činnost..

Sebrali nám Tvůj překrásný sametový hlas Marto...

Marta, tato skromná žena, žila svůj statečný život, svoje nejlepší léta, naprosto v ústranní, nikdy se však nemusela stydět sama před sebou. Ona totiž ten Svůj život na rozdíl od mnohých popumělců a popherců, opravdicky prožila. Také se nikdy nestala žádným z mnoha symbolů. Více nežli slávu, úspěch, karieru a peníze si cenila svobodu. Jak velkou cenu má svoboda? Jakou cenu jsme ochotni za ni zaplatit ? To nejhorší tenkráte nebyla nemožnost cestovat, ani nedostupné tuzexové zboží. To nejhorší bylo to, že jsme si přestali vážit sami sebe i druhých. Ta totalita v nás mnohých zůstává i po těch letech.. kdy vulgarismy zní krajem , jak ubohé...

Jak dnes září tato prostá skromná slušná žena. Mohla by klidně býti dcerou zavražděné Milady Horákové.

Jak příznačná a přízračná je jedna z jejích dávných písní - Modlitba pro Martu -.

Marta se stala bohyní, žijící bohyní, umělkyní, jež svými songy a písněmi žila, dala nám všem zářný příklad ceny svobody.

Bohyně Svobody ze sametovým hlasem. . 

-------------------------------------

(- Magický hlas rebelky- filmové zpracování jejího příběhu připravilo stříbrské  kino k 25. výročí sametové revoluce dne 17.11. 2014 v  19,30 hodin Kino Slavia.  Díky.)  Přijďte všichni co máte Martu rádi.