Nikdy nebylo tak snadné fotografovat. Nikdy nebylo tak těžké fotografovat.. Vždycky obdivuju Ty, kteří se svojí ohromnou zrcadlovkou s ohromným rozlišením a ohromnou výbavou a ohromnou cenou vyfotí fotečku pixličku, kterou pak maximálně zmenšej a maximálně posílaj do ňákýho ímejlu v rozměru 400x600. Jojo a můžou si jí také zvětšit na 100%.

Denně vzniká ve světě  -mili  j a r d a- fotek, no tedy spíše cvaků...které skončí někde na disku a pokud je nesmažete Vy, tak je smaže čas. Pixely maže čas, ale o tom už bylo býti psáno...

Šestý díl Malé školy fotografie je dílem posledním.

Zamysleme se tedy nad fenoménem  fotografie. Její přítomností, budoucností, jak nás lidi 21.století ovlivňuje. Blaze nebo neblaze a co je to vlastně fotografie ?

Filosofie fotografie.

Je fotografie umění ? Je dokument ? Je informace ? Co nám přinesla a co odnesla ? Zdálo by se, že fotografii rozumí každý na rozdíl třeba od obrazu. Je to přece tak snadné . Cvak. Přijdete, kouknete a je to. Kdo to je ?, kde to je, co to je ? kdy to je ? jak to je ? Jak to udělal ? Dáte si tyhle otázky ? A tyhle odpovědi ... jó, to je vona ..?!..

Znám pána, který zavítá na výstavu obrazů a je tam celé dopoledne a celé odpoledne.. Znám pána, který přijde na výstavu fotografiíí, rozumějte výtvarných a za 6 minut je pryč. To bych nafotil taky. Hmm... Tak tohle je, některých chápání fotografie. Co taky chtíti když na jednu fotku má 30 sekund.. Je fotografie dokument, sportovní, novinářská ? (jak rádi se mnozí vidíme ve virtuálním světe nettu, to jsme donedávna  nettu-šili, naše milá zveřejněná fotka s pivní pěnou je vždy tak populární). Jak snadné. Cvak.

Dnes fotografuje každý, všechno, všechny, všude. Co nám přinesla je nasnadě, dostupnost, dosažitelnost, zvídavost, informovanost, také však kyberšikanu, vydírání, sarkazmus i pohrdání. Ztrátu soukromí, všeobecný povrchní pohled, nudu, degradaci všeho, čeho je příliš, je nasnadě, dokonce nám odnesla i výtvarné pojetí a chápání obrazu světa, obrazu světla, naléhavosti motivu, kompozici a duševní enegii autora navždy zakletou do obrazu fotografie stejně jako do obrazu malíře..... Snad pod dojmem jakési reportážnosti nebo novinařiny je nám vnucován názor, že fotografie musí míti svůj příběh. NEMUSÍ. Může jen zobraziti krásu, kouzlo okamžiku a vidění autora. Výtvarno není reportáž. Výtvarno ale nejsou ani líbivé fotky západu slunce...

Robert Vano je  známý  současný umělecký pan fotograf. Jednou se přiznal : - musím se také nějak živit tou fotografiií, takže se živím digitálem, Ale, ty svoje Fotografie, ty Svoje nápady, si fotím na svitkový film. Mají pro mne trvalou hodnotu, víš, povídá a mám jistotu, že ...- , no a jsme zase u toho pixelu. Jeho Fotografie mají Jeho energii, Jeho myšlení, Jeho vyjádření pohledu na svět, Jeho nápad a maluje přitom světlem světa.. stejně jako Pan Sudek...

Výtvarné fotografie jdou napříč všemi žánry fotografie, nic není zakázáno, vše je dovoleno, ale jen pokud je to  výtvarný záměr autorův..

Jak se státi z fotografujícího fotografem, to Vám neporadím, není to tak snadné, jak by se mohlo zdáti. Hodně o tom ale vědí třeba fotografky z Kladrub... zeptejte se jich.!..Jak se státi z fotografa Panem Fotografem, tak to neví vlastně nikdo. Můžete si vzíti hypotéku a jeti (letěti) někam do válečné zóny fotografovati lidské utrpení a bídu třetího světa a snažiti se prodati svoje foto některé světové agentuře, můžete za zbytek miliónů jeti a plouti fotografovati čarokrásné krajiny Islandu, Nového Zélandu, Antarktidy, Himalájí ..nebí i moří, no , a pak obesílati všechny možné a nemožné soutěže a výstavy a znovu  agentury a časopisy...ale,

ale Pan Fotograf Josef Sudek fotil svoje okna doma v kamrlíku u temný komory, na zahradě, na místním pražským židovským hřbitově, na vltavských ostrovech a všade došel pěšky.. Není ale tolik známo, že také miloval výtvarné umění, obrazy, hudbu, literaturu.. jak se to vše propojuje .. Ono, víte, ono to není jen o vnějších efektech, o úžasných záběrech, které si málokdo může dovolit, o drahý technice za stotisíce.. ne o tomhle to opravdu není. Můžete namítnouti, že dnes je jiná doba. Máte pravdu, ale lidé, lidé jsou pořád stejní, stejně citliví, zranitelní, vnímající i lhostejní, dobří i zlí.

Vždy to bylo, je, a bude, o duši. O Vaší duši, o tom co chcete vyjádřiti, předati, o tom co a jak to cítíte právě Vy a nikdo jiný. Předati Jiným. Jiným lidem. S pokorou, skromností, empatiií a moudrým pochopením jedinečnosti každého člověka. Předati Těm, kteří chtějí přijímat. Jak je svět propojený až člověk žasne. Úžasně.

Všichni jsme přeci jedineční  a přitom každý jiný a přece jsme si rovni. 

Přemýšlejme o tom.

Přeji všem Dobré Světlo a nashledanou.