Vážení přátelé, dovolte mi, abych vám v čase předvolebního boje nabídl svůj pohled na řadu informací, které o naší rodině různě vyprávějí různí lidé z různých důvodů. Nebudu se pouštět do jednotlivých polemik s každou blbostí. Například s politováním bych nerad přiznával, že jsem se v životě zatím ani nesvezl v osobním voze jaguar, vypadalo by to, že nemám rád svou fabii a že rodinná věrnost značce Škoda je jen omylem.

Jsem pyšný, že jsem občanem České republiky a to v její historicky šťastné době. Ta doba není lehká, spousta lidí se v každodenním životě potýká s fatálními problémy, ale stačí si uvědomit, že o dva státy vedle je válka, či příjemněji porovnat nabídku ledničky v roce 1988 a 2008.

Moji rodiče žijí ve Stříbře drahně let. Otec sem přišel po rozvodu svých rodičů v roce 1969 s maminkou Boženou, která pracovala v čistírně na náměstí. Má matka Věra po svatbě odešla z Tachova, ve Stříbře začínala jako podniková právnička. Já jsem zde chodil na základní školu, do turistického kroužku, má sestra vystudovala stříbrskou zemědělku. Sestra po vystudování České zemědělské univerzity úspěšně absolvovala práva a nyní je advokátní koncipientkou v matčině kanceláři. Moje studia velkého doktorátu a práv jsou prodlužována pro přehršel výzkumných projektů, které vede Institut paměti společnosti a krajiny o.p.s., kde jsem ředitelem. Rodiče žijí v bývalém matčině služebním bytě, který si rodiče od SÚS odkoupili, stejně jako další obyvatelé domu. Já žiji v Tachově u prarodičů. Na chalupě v Tuněchodech chovají rodiče včely a toulavé kočky. Bohužel nemáme bazén, vrtulník ani soukromé metro.

Jsme tradičně levicová rodina, rodiče po revoluci odmítli akčně převléknout kabát a stranu opustili až po poznání neschopnosti její proměny. Mnozí svazáci a kandidáti členství se dodnes vůči tomuto zhusta vymezují z pozic zrovna vládnoucí strany. Teprve poté, co byl otec jako nestraník zvolen do zastupitelstva, vstoupil do ČSSD, matka je nestraník dodnes.

Do Senátu otec kandidoval na výzvu svých spolustraníků; volební kampaň v roce 2008 jsem mu jako čerstvě vystudovaný politolog vedl já. Po zvolení se otec rozhodl ponechat si mne v týmu spolupracovníků, na které se rozdělil přesně a právě jeden pracovní úvazek, hrazený ze státního rozpočtu. Během mandátu se v týmu vystřídali lidé z regionu i Prahy, jak před nás vystávaly úkoly. Dnes mne již natolik zaměstnává práce historika, vydavatele knih a filmového poradce, že zůstala občasná legislativní práce.

Protože otec nechtěl opustit Stříbro, zůstal starostou a užil si své s tématy, které město přineslo. Větrníky, soláry, zimák, kasárna. Jak jsem řekl, nebudu zde vypisovat každou blbost, jen u těch kasáren začalo létat tolik výhrůžek, že nakonec až trestní oznámení rozpletlo nahromaděné nesmysly.

Vážení přátelé, jediný nadstandardní luxus, který může někomu vadit, jsou naši tři knírači. Jsou krásní a u plotu v Nádražní ulici občas důrazně štěkají, to je tak jediné, za co se může naše rodina občanům omluvit.

Kdo máš oči viď, kdo máš uši slyš, kdo máš rozum mysli!

Ti, kteří žijí v stínovém světě plném spiknutí korupce a iluminátů, si své kandidáty vybrali. Voličům našich demokratických protikandidátů přeju šťastnou volbu. Ostatní žádám o důvěru pro oba své rodiče. Jak otce obhajujícího senátorský mandát, tak matku kandidující do zastupitelstva města Stříbra.

Jiří Neny Nenutil, hrdý syn svých rodičů