Jo, dej mi ještě velkýho paňaka a budu platit, povídá Jarouš , jemuž nejen zčervenal nos a zčernaly plíce, neboť v hospůdce bylo tak zakouřeno a nakouřeno, že cigaretové filtry byly pro srandu špačkům, co sbíraj po městě bezdomovci.. Mám šest kousků, tři velký a dvojitý kafčo  sečti to, co bych taky s tím důchodem dělal žejo.. dělá to 333, tady máš , to je dobrý , jo a zítra mě tu máš zas. Důchodce Jarouš už dávno výčepnímu, pinglovi a vrchnímu v jedné osobě tykal..

NĚŽNÉ VLNY, film Jiřího Vejdělka, jež nám promítlo stále existující stříbrské kino (díky!), byl opravdu  skvělý zážitek. Sice to zpočátku bylo hodně napínavé, přijdou nebo nepřijdou...? Zkušený promítač Zdeněk a filmu znalý uvaděč Laco vlastně uzavíraj sázky pořád. Přijdou, nebo nepřijdou... Přišli. Ti co přišli si vlastně udělali takový malý velký svátek.

Šli do kina.

Ve světě svítících displejů jejichž miliony zářících bodíků ničí denně každou hodinu každé lidské oko, by se mohlo zdáti jíti do kina na film jako přežitek dob dávno minulých. Film jednoho z nejlepších současných režisérů Jiřího Vejdělka, kde současně dělá i scénáristu, je naprosto úžasný, plný nápadů, příběh jemuž porozumí každý Čech, plný poezie, prvních lásek a chytrého humoru, kde nepadne ani jednou ubohé sprosté slovo, za to se velmi často zasmějete a dobrá nálada Vás provází od začátku do samého konce, skoro je Vám líto, že už je konec, tenhle film patří do rodiny Vejdělkových filmů plným právem a určitě jej budete chtíti viděti znovu...

Za dva paňáky, za mizerných 85 kč, což činí vstupné do našeho milého, omšelého kina, budete míti zážitek na celý víkend a svátek v duši, a z toho filmového plátna Vás ani po dvou hodinách určitě nebudou bolet voči, to filmové plátno Vás jaksi pohladí , nejen po těle ale i po duši... 

Něžné stříbrské kino.

(-Hraje se pouze jeden den v týdnu, ale pečlivě vybírané filmy určitě stojí za to, že pane Laco?-)