Vidíte ji už z dáli , jakoby se země dotýkala nebes.

Monumentální, tajemná, magická hora. Je to zvláštní pocit, už když jsme k ní jeli, jakoby se nám naráz ztrácela a naráz zjevovala. Jakási zvláštní hra. Taková hora se přeci nemůže jen tak ztratit.. a náhle se opět zjevila v celé své kráse.

Bylo ten den pravé babí léto, a nebe jasné bez mráčku, vzduch se jen tetelil. Jak jsme se k ní blížili, popadl nás takový divný pocit, středočeská krajina se náhle vylidnila a z měst a vesniček zůstala jediná, a i ta zůstala daleko za námi, před námi jen opuštěná samota a Ona. Hora.

Okolní krajina ponenáhlu utichala a jak jsme pěšky odměřovali těch posledních pár kilometrů, bylo viděti veliký zalesněný vrch, ona Hora se nám najednou nezdála až tak vysoká, jaksi se k nám skláněla,jakoby si nás chtěla lépe prohlédnouti, co vlastně Ti červí lidé Čechové chtějí ? Nekonečná cesta poli náhle končí u starého vykotlaného stromu. Cesta dále pokračuje hustým lesem. Po pár stovkách metrů se náhle setmělo a zahřmělo a za chvíli znovu. Zvláštní. Nebylo slyšeti žádné ptactvo, divný svíravý pocit. Ticho. Náhle zablesklo a znovu hrom. V ten moment ozářilo slunce staré uschlé stromy a vůbec,..Ty stromy se náhle jaksi kroutí a ztrácí v mlze, opět se zatmí ...

... ..

Hora české státnosti, majestátní, jedinečná, nás Čechy pozdravila, jak jen umí paní Hora pozdraviti. Když jsme se vraceli zpět, nebe bylo opět celé bez mráčků a slunce svítilo jako tenkrát, no tenkrát panu Čechovi. Praotci.

Hora Říp.

Možná by jí lépe slušelo, kdyby se jmenovala Čechovo. Tady kolem je všechno Čechovo. Naše vlast..

28. říjen je Dnem české státnosti. Největší občanský svátek roku.

Tenkráte v roce 1918 vznikl samostatný československý stát. Je to už celých 96 roků. Celé generace našich praotců, pradědů, legionářů za něj těžce bojovali.  Měl velký význam i pro formování  samostatné České republiky.