Hele Třéza jde.

Už je to dávno, co mu dal někdo tu přezdívku. Třéza. Třéza byl bylinkář. Zatímco ostatní nosili z lesa koše plné hub, popřípadě borůvek, popřípadě ryb od řeky Mže, Třéza nosil plné igelitky, no tedka zrovna Třezalky.

Víš, povídá jednou , tady na tom stříbrsku, je to jedna báseň, čistá příroda, bylinky jedna radost. Pohrdavý pohled nás však jednou přešel. Zajděte na čaj udělám vochutnávku, povídá. Jedině na čajík s rumem, dí Véna. Tak jo.

Nežli začal  s přípravou , povídá, hele lidi dneska všecko kupujou a bědujou, kolikráte zbytečně. Vezmi si takový čaj. Piješ ho každý den celý rok. Di ho koupit, náký sáčečky  s vysypanou trávou a vobarvený povídá. V lékárně maj pravda už bylinkářský, ale za jinou cenu. Drahou.

Hodil pár uschlých trsíků Třezalky se stonky listy a květy do velké sklenice a zalil horkou vodou. Jak prosté. Musíme chvilku počkat , a nalil nám každýmu malýho paňáčka rumáčka.. dnes už víme, že bez metanoláče..

Čaj měl krásnou zlatohnědou barvu, jen ho přecediti. Víš já čaj vůbec nesladím, ztratí se chutě a  vůbec. Bylo to pro nás veliké překvápko, čaj byl opravdu lahodný. A víš na co je vlastně ten čaj ?, Véna si nedá pokoje a začíná se usmívat, každá bylina  přeci na něco je ! Hele to si najdi na displeji . Najednou jsme se všichni usmáli , to je dneska krásně.. Tak nevím byl to ten rum nebo ten čajík. Hele Třéza tak jak je to?? Měli jsme všichni dobrou náladu.

Že by čaj dobré nálady ? 

Pravdou ovšem je, že od té doby neříkáme Třézovi Třéza, ale pan Třéza.