Až 20% prvňáčků  má už svůj vlastní mobil. Závislost na displeji začíná ...

Třicetiletý Maxmilián se nerad budil. Tedy až do doby , kdy si pořídil ten úžasný mobil s diplejem. Každý ráno z něj na něj  zamrká jakási příšerka vzdáleně podobná modelce Kuchařové a zašveholí    -Čau kamaráde vstávej-, a poté displej zhasne.

Maxim se s displejem budil s displejem usínal. Byl skoro jako Ti věřící, co se každý den večer a ráno modlí ke svému Bohu.

Maxík však nebyl věřící, mluvil každý den se svými displeji. Ráno jej budil mobil displeje, pak  snídaně s displejem Novy, pak cesta do práce s novou úžasnou 7 mi palcovou navigací , ve fabrice jej nevítal vrátný jako v minulým století, ale svítící displej čipu, poté usedl ke svýmu 34 palcovýmu kámošovi v kanclu a hle webka mu ukazuje kamoše  u NC obrazovky zrovna mu tam něco ruplo, jo přestal  mu svítit displej. Také rád fotí , dávno už nekouká do hledáčku jako Ti staří moulové , ale pěkně do displeje pěkně od těla ,  má přeci takové jemné rozlišení.. Porád mu však něco chybělo, večer když se vrátil  dom hned se mu zapnul jeho úžasný televizní displej LCD 114 cm a koukal tam na ty nová tablety , no ten jeho notenbook mu už začal lézt na nervy, dostal hlad , displej na lednici  hlásil   8 st.C a upozornil jej na zmenšující se zásoby hamburgerů..   Sedl si pak k facebuku a Kuku, jeho nová kučeravá přítelkyně na dispéleji byla zrovin in line, super, ale už jej fakt trošku nudila, porád se chtěla sejít mimo webku, tedy v realku, co blbne pomyslel si nemám na to vůbec čas a vůbec, cvaknul si nějaký nový koči, pravda trošku jej přitom bolely voči, sou to blázni pomyslel si, porád někdo řeší jestli holky s klukama , nebo s holkama ..     a ..  Najednou  ta myšlenka. Užasnej nápad.

Vzpoměl si na ty nový tablety v  televizi, no jasně to bylo vono. Nemohl ani dospati rána, dokonce si típnul mobil.

Měl přeci Dvě voči.

V internetovým vobchodě si koupil dva stejný tablety s krásným diplejem, a ještě dostal slevu !

Naučit se koukat svoje Dvě voči každý zvlášt, na Dva úžasný svítící dipleje, každý s jiným programem bylo jen otázkou času. Jen zalitoval, že nemá Třetí voko, jak to ukazovali tam na displeji v tý pohádce. No, jen si to představte,  tři voči a tři displeje.  Najednou.

...

Po dvacíti letech...

...  Maxim se nikdy neoženil.

Osud, ten škleb a šibal, mu však přichystal ještě jedno překvapení. Bylo to v jednom velkém městě, tuším v Praze. Šel tenkráte procházkou po Malé Straně , míříce k Vltavě.  Bylo 1. září. Před ním jakási maminka se třemi dětmi, nejstarší, syn Maxmilian, budoucí student medicíny nesl nákup, patnáctiletá Verča byla s mamčou v družném hovoru a nejmladší poskakující Milánek, druhák, se už šíleně těšil na paní učitelku.

-A  mami fakt Ti tenkrát na tom nettu říkal KuKu ? -

Anežka se jen maličko pousmála. Její kučeravé vlasy už byly dávno tytam.. -Víš byla to taková divná doba , všude samý závisláci, těmhle se říkalo  -Neťáci-, ale stejně to byla milá přezdívka -KuKu- ...-

Kuku.

Zaslechl to slovo už podruhé. Osamělý prošedivělý muž s černými brýlemi a bílou hůlkou se ohlédl po hlase.

Ty Jeho voči ! Zarazil se, nikoho z nich to tenkráte nenapadlo,  byl to vlastně největší byznys století, s lidským zdravím. Za poslední  měsíc potkal jemu podobných stovky. Osamělí poloslepí  muži s černými brýlemi.

Fejzbučáci.