Přišlo nezvykle hodně lidí. Přišlo i více mladých. Odešli od svýho milovanýho disPleje mezi lidi.

Stříbrské muzeum (ale i knihovna)  se stávají důstojnými  stánky výtvarného umění nejen Stříbrska .Nelze se divit, ty staré, historií modelované budovy si to prostě zaslouží.

Dej si bacha. Ano tak právě Bacha tam zahrál mladý virtuos Pakosta mladší. Pokud byste čekali nějakou nudnou klasiku,tak byste se hodně mýlili. Svižné houslové variace povznášely účastníky vernisáže až někam do nebeské výše..  

Fotograf Jan Pakosta nám představil svojí  zajímavou výstavou přehled svojí fotografické tvorby. Rovnou říkám, že jeho fotografie jsou pro náročného vnímatele, převážně černobílé, (u některých nelze ani poznati zdali se jedná o  klasickou analogovou fotografii nebo o digitál),avšak pokud se objeví barvy, jsou surrealisticky podmanivé. Ono takové tyrkisově nalezené zátiší Vám prostě vezme dech. Pan Pakosta je jinak mistrem detailu, kdy jeho pozorné oko vidí věci nevídané. .S digitálem.

Chtěl jsem se jej původně optati jakouže to vlastně  používá techniku , ale potom jsem se zarazil. Ptáte se snad malíře jakým že to štětcem  maloval obraz ? Fotografie jsou lidsky přívětivé, žádná vyumělkovaná digitální strojová ostrost, občas i záměrná neostrost a zrnitost člověku nevadí. Vždyť kdo z nás je dokonalý stroj že ?  

Z této vernisáže bylo hmatatelně cítit doteky umění . Marně jsem po skončení přemýšlel, kdo byl vlastně ten pravý umělec. Nebyl. Byli. Dva. Dva bratři.

 Adam a Jan.