se vrátilo Babí léto v celé své kráse. Snad nejúžasnější za posledních dvacet let. Listí žloutne, padá a šustí. Skoro jako ty stomiliony natisknutých volebních lístků.

 

Když jsem v týdnu s úžasem slezl z kola ,abych se pokochal tou krásou, zrovna svítilo odpolední slunce. I mlékárenský rybník celý  jenom zářil v tom listovým žlutavým krajkoví.. Jak se tak kochám a kochám najednou nemám brejle. Všude samý listí, brýle nikde, ztratily se v tom listoví.

 

Jak  si tak marně hledám v tom listí, vzpoměl jsem i na ty volby. Volby roku 2013.  Mnohá očekávání,  mnoho populismu a slibování světlých zítřků na nás útočilo na každém rohu. Jak řekla jedna stařenka, která se omylem ocitla v záběru televizní kamery: -Jak bude? co bude ? bude to porád stejný, peníze nejsou-..  pokladna je prázdná.

 

Ty brejle jsem po více než hodinovém hledání našel. Však to také nebyly dioptrické ,ale sluneční brýle.

 

Také čeští voliči snad našli svoji volbu i přes to veliké šuštění volebních stran. Jasně řekli: Nechcem dál zadlužovat republiku, i přes lákání populistů. Chceme změnu. K lepšímu. Budou tady žít i naše děti. Snad.

 

 

Dovětek. 

Zítra oslavíme státní svátek 28. říjen. Den vzniku Československa. Byl to nejvýznamnější  den den v novodobých dějinách našeho národa. Tedy Čechů a Slováků. Jen si to představme. Po staletích útlaků ,kdy nám vládly cizí mocnosti máme najednou Svůj Samostatný stát, který si budeme sami řídit, spravovat... Československo už nejni. Vše se mění. Ted jde o to, jestli přežijeme My Češi. Alespoň dalších 95 let.