vždycky to byl takový světský bonvián a hoňka v jednom , žádný duchovní myslitel, natož věřící . Vše stíhal, uštvaný, dny , týdny  a roky mu rychle utíkaly. Starý Kamarád.

Ahoj  jak je ? povídá najednou klidným hlasem a podíval se mi dlouze do očí. Dávno jsme se neviděli.  Vůbec jsem jej nepoznával.  Byl jasně v klidu a pohodě.

No, víš měl sem nedávno takovej  zážitek.. Byl sem na běžným vyšetření u doktora, teda doktorky, a tam sem uslyšel :

Máte rakovinu.

Dvě slova.

Laborka nelže, povídá ona.. To je konec říkal jsem si , myslel sem na nejhorší , na svůj život , na rodinu, na děti...

Ale, víš , najednou mi to nějak všechno došlo. Děti už mám dospělé , zajištěné.. Jak sem tak  o tom všem  celý  víkend, no , byl to nejdelší víkend , nejdelší v celým mým dlouhým životě, přemýšlel , mi to najednou docvaklo . Přece , svůj úkol tady na zemi jsem už přece splnil... teda snad   ..  Snad. Snad můžu v klidu odejít.?.? Smrti se nebojím. Samotnýho mě to překvapilo.! V jakym sem byl najednou klidu, povídá.

V pondělí pak šel ještě na nějaký předoperační  vyšetření.

Nemáte rakovinu.

Byl to omyl, v laborce to spletli, máte to vpořádku povídá ta doktorka, v lednu přijďte na běžnou preventivku. 

Víš , stejně... skočil jsem mu do řeči, = jako že stejně umřem ?  Všici ? = 

Ne. Skáčeš mi do řeči. Chtěl  jsem říci , říká:

STEJNĚ  NEUMŘEM...   nechápal sem. Jej. Víš, o tom víkendu, povídá, to nebylo žádný spaní, spíš jen takový bdění , snění. Najednou jsem se ocitl mimo prostor, mimo hmotu. Vše bylo jakoby v mlze a průhledný. Uviděl jsem na co jsem si pomyslel. Z dálky naši planetu ..., Ale byl to pouze pohled zpět, pouze do minulosti... Čas se zastavil... Byl to jakýsi stroj času pozpátku.. ,viděl jsem rodiče i další lidi, kteří už odešli,..viděl jsem naši Zemi, tenkrát ,tenkrát, kdy jsme na ní ještě byli , žili... ..

Tak ahoj , nezlob se,  povídá najednou a usmál se, ani sem o tom nechtěl mluvit , no , už musim.