Měl štěstí. Jeho rodiče nějakým zázrakem přežili tu šílenou druhou světovou válku. Měl štěstí, narodil se.

Narodil se do početné rodiny ,do poválečné doby. Sudičky jež stály u jeho kolébky, mu toho do vínku mnoho nedaly.

Jinou barvu pleti , jinou mentalitu , jiné hodnoty, jiné geny. A taky  ejhle... pracovitost.

Už od mala to měl těžký. Co na tom že doma, v rodině jej měli rádi , měl několik bratří a sester , drželi vždycky tak rádi spolu, pospolu. Tam venku , tam venku ale musel bojovat , už od ranného dětství. Byl jiný nežli všichni Ti jeho spolužáci ve škole. Byl často terčem posměchu , urážek , byl často Sám proti všem.  Byl však bojovník.  Nevzdal to. Dokonce i u prvního přijímání v kostele, byl tenkráte středem pozornosti, ano i tam. Byl za totáče v těch padesátých letech hrdina a to hned vícekráte...

S životem se pral i době dospívání. Ty jeho geny, tohle dědictví za které nemohl , které zdědil po předcích , jej pronásledovaly. Nakonec tu pubertu vybojoval. Vyučil se. Potkalo jej po všech těch útrapách životní štěstí. Oženil se. Měl hodnou, starostlivou, milující manželku. Měl znovu náhle smysl života.

Celý svůj dlouhý život pracoval. Nejhorší období pro něj bylo, když jej jeho zaměstnavatel poslal na Úřad práce, když tenkráte nebyla v zimě práce. Ta potupa , není přece nějaký povaleč , flákač . Ten půlrok byl pro něj skoro nejhorší v životě...

Přišla však ještě jedna hodně těžká chvíle. Manželka jej opustila. Navždy. Na jejím hrobě jsou pořád květy.

Dodnes pracuje. Sil mu již ubývá, bez práce však nemůže býti. Když se ohlédne zpátky ,vidí celý ten svůj dlouhý život. Dětství , urážky , posměšky , pubertu , geny, horkou hlavu... ,také však relativně spokojený život a svoji rodinu.Ta pro něj vždycky hodně znamenala , jak  v dětství, tak v dospělosti , kdy se stal náhle její hlavou.   Vždy poctivě pracoval a žil. Nikdy se nemusel stydět .  

Pracovitost je cenný dar.

Pracovitost je ušlechtilá vlastnost.

Pro každého.

I pro Roma.