Byl to vyjímečný , mimořádný den  v jeho životě. Už od rána se Milánek těšil, jde poprvé do školy. Těšil se na nové kamarády,na paní učitelku .A vůbec.Otevírá se mu přeci ten nový velký svět. Škola. Když vstoupil s maminkou poprvé do školní budovy dýchla na něj taková zvláštní atmosféra, jakou ještě nikdy nezažil. Třídu našel správně, byla to 1.A.

Vstoupil do třídy ,a s údivem se rozhlédl kolem sebe...  Uprostřed seděl policista s bílou čepicí, asi dopravák.Vedle něj  nějaký řemeslník v bílých montérkách a zednickou lžící, za ním řidič MHD, vepředu starší žena se třemi dětmi ,před ní nějaký inženýr zrovna předělával program na ipadu, za ním jakýsi výtvarník kreslil skicu, naproti postarší elegantní žena s kamerou. Vzadu, vzadu spal, chrápajíce nějaký pobuda, vedle něj si zrovna připíjel podivný muž, asi bezdomovec, u okna stál muž v černém,  zřejmě duchovní.  Vepředu na stupínku cvičily prošedivělé ženy areobic. U dveří malíř se štaflemi, a za ním uklízečka,montér,ředitel,překladatel,ekonomka,právnička,trenér, zloděj, kuchařka. A za stolem ? za stolem místo paní učitelky jakási stařenka... znejistěl , rozhlédl se kolem sebe, maminka nikde... 

Vycouval ven ze třídy a pohlédl znovu na ty dveře, abecedu  už přeci  znal a číslice také. Jestlipak to s maminkou nějak nepopletli?

Na dveřích četl :  1. A.

...

Probudil se ráno celý zpocený.

Když pak vstupoval  s maminkou do své třídy 1.A. všude viděl smějící se nové kamarády a kamarádky a hezkou paní učitelku, která ho přivítala stejně jako ostatní děti jeho jménem.

Z Milánka se stal školák.