Už při vstupu do této starobylé budovy mám vždycky zvláštní pocit. My, co jsme sem kdysi chodili do základky, se toho pocitu asi nezbavíme.

Letošní výstava Babí léto pořádaná jako každoročně v hlavním sále  stříbrského muzea překvapila. Nejen více obrazů, více fotografiií , ale určitě i více nápadů. Je také viděti určitý posun autorů výtvarníků ,kdy vystavovaná díla překvapí nejen velikostí nebo malostí rozměrů, ale hlavně tím výtvarnem, nebojím se nazvati některá díla uměleckými, za které by se nemusela stydět lecjaká renomovaná galerie umění. Vkusně je také celá výstava instalována, určitě s tím měli pracovnice muzea hodně práce , ono se to nezdá, ale skloubit takto různorodé výtvory  do  výstavního celku není vůbec snadné .

Autory má cenu jmenovat,  ale určitě bych někoho opomenul , uznání zaslouží všichni, kdož se zúčastnili.

Vernisáže jsou hlavně o setkáních. Všem, kdož se zúčastnili hezké vernisáže však doporučuji navštíviti výstavu ještě jednou.

Když zůstanete v tom tichu sálu sami , když utichnou všechny zvuky vernisáže, potom teprve promluví výtvarno.

A jeho autoři.