Nedávno jsem se ocitl  náhodou v kempu.  Ve starým kempu.  No, v hodně starým...

Už když jsme přijížděli vítal nás  z dálky svítící nápis -Smíšené zboží-Jednota-, dřevěné chatky již za ta léta zbavené jakéhokoliv nátěru, měly rok výroby z doby počátků ranného socialismu. Uprostřed jediné místnosti svítila historická zářivka. Také sociálky dělaly čest svému původu  už svým názvem. Pravdou je, že popraskaná dlažba tu a tam ještě zbyla a voda tekla sice čůrkem ale tekla. Místní Bufet hlásal že patří RaJ (Restaurace a jídelny, to byla kdysi známá zlatokopecká firma). Tak. Skoro šedesátá minulá.

Tím ovšem všecka negativa  končí. Krásná příroda, civilizace daleko, čistá skoro průzračná voda ( v srpnu!) ,lákala ke koupání v jakoukoliv denní i noční dobu, ohniště v trávě bylo samozřejmostí a ty úžasné vyjíždky na kole. Nádhera. Také lidiček v kempu bylo jaksi pomálu možná ,možná až šedesát. Žádná hlava na hlavě, stany jen tuatam. No nedivte se žádný konfort , nic pro sláboty. A večer, večer světe div se, jakási živá hudba.

Harmonika. Kytara. Zpěv. Zadarmo.

Když jsme pak následující den sledovali ve společenské místnosti černobílou televizi z Tesly Strašnice značky Ametys, náhle běžely zprávy ze světa. Jakýsi obrovský kemp, no spíše tábor, a tisíce stanů namačkaných jeden na druhém. Mraky lidiček mezi tím , podle hlasatele možná  šedesát - tisíc. Sociálky nebylo vidět , ani  čůrek tekoucí vody, ani bufet. Žádný RaJ . Jen ty lidi.

Uprchlický tábor někde na pomezí Syrie a Turecka.

Když jsme pak šli druhý den ranní rosou v trávě k  těm sociálkám, náhle jsme se ocitli v 21.století . 

Tullamore DeW, Božkov, Stalinovy slzy, Hanácká vodka , Slivka, Meruňkovice , J"agermaister ,Tuzemák ...              nám ležely u nohou.

Prázdné.