Český atletický svaz přichází s novým projektem "Atletických přípravek a školek". Cílem programu je nabídnout rodičům a jejich dětem novou volnočasovou aktivitu v podobě pravidelných atletických kroužků a zároveň podpořit sportovní přípravu nejmladších dětí v oddílech a klubech. Hlavní cílovou skupinou jsou děti ve věku 5 - 11 let. Někde přípravku pro nejmenší již provozují, jinde teprve nyní začínají. "Přijďte za pár let...," takovou odpověď od atletických oddílů slýchávali rodiče předškolních ratolestí se zájmem o atletiku. V současné době se situace radikálně mění.

Atletická přípravka TJ Baníku Stříbro získala za svou příkladnou práci s mládeží ocenění oddíl měsíce února.

Rozhovor pro web http://www.atletikaprodeti.cz/, kde také najdete veškeré informace o projektu, poskytl trenér atletiky a člen VV Martin Nedbal.

„Baví mě pracovat s dětmi, takže si myslím, že každý projekt, který zahrnuje podporu dětí a mládeže má smysl. V dětech je naše budoucnost. Jak ovlivníme jejich vývoj a myšlení, tak se nám vše v budoucnu vrátí." To je jen jeden ze zajímavých postřehů trenéra Martina Nedbala.

Jak dlouho ve Stříbře s malými atlety pracujete?
V našem oddíle trénujeme děti již od roku 1974. Začínalo se se šesti až osmiletými dětmi, nyní začínáme i se čtyřletými, pokud se nebojí být bez rodičů. Určitě chci poděkovat našemu předsedovi Vladimíru Moravcovi, který s prací s dětmi ve Stříbře začal a věnuje se jejich tréninku, zdarma, již přes 30 let.

Jaký jste za ta léta zaznamenali zájem? Vzrůstá, klesá?
Řekl bych, že nejvíce dětí máme v současnosti. Nyní k nám chodí kolem stovky malých atletů a mládeže do 18 let. Zhruba 30 dětí 4-7 let, 30 dětí 8-11 let, 20 dětí 12-14, 20 dětí 15-18 let.

Asi umíte děti úspěšně na atletiku nalákat.
Nevím, jak 'lákali' děti dříve, ale nyní je to spíše generační záležitost. Ti, kdo dříve ve Stříbře jako děti trénovali, nyní vodí svoje ratolesti. Takže my ani nepoužíváme žádnou reklamu, letáky. Funguje i to, že si děti ze školy, či školky, přivedou kamarády na trénink. Pokud se jim na tam líbí, přidají se k nám.

Klasický nábor tedy neděláte?
Žádné zvláštní nábory nepořádáme. Většina nových dětí začíná od září, ale není to podmínkou. Přijímáme děti kdykoliv v průběhu roku. Už se několikrát stalo, jak jsem již zmiňoval, že si někdo přivedl kamaráda ze školy, tomu se u nás líbilo a přidal se třeba v prosinci.

Děti ve vašem klubu mohou začít už jako čtyřleté...
U nás se dá trénovat od té doby, kdy jsou děti trošku samostatné a nebojí se být bez rodičů. Přijímáme od věku 4-5 let.

Kolikrát týdně mají děti trénink?
Malé děti 4-7 let trénují 1 x týdně. Starší 8-11 let trénují 2 x týdně. U těch starších je to potom podle dohody s jejich trenérem. Trénují individuálně ve svých skupinách a 2x týdně s trenérem.

S čím by měli rodiče počítat, když dítě do přípravky dají?
Rodiče mohou počítat s tím, že jim jejich nezbedy pořádně unavíme.

Jaká je výše poplatku. Jak ji vnímají rodiče - například vzhledem k ekonomické situaci v regionu?
U nás nyní platí děti 4-7 let 1000 Kč na rok, zbytek 1200 Kč na rok. Myslím, že to není málo, ale za rok se to dá skousnout. Je to dáno i tím, že se nyní platí hodně startovné, doprava na závody. Největší náklady jsou ovšem na pronájem tělocvičen.

Kde vás na tréninku najdeme nyní za chladného počasí?
Přes zimu trénujeme v tělocvičnách. Využíváme tělocvičny Gymnázia a obchodní akademie ve Stříbře, ZŠ Gagarinova a ZŠ Mánesova.

Když už se dá trénovat venku, využíváte asi i krásného okolí Stříbra.
Pěkná příroda je hned v okolí stadionu - rozlehlý přírodní park, pod ním řeka a za řekou les. Všude jsou běžecké stezky. Dá se naplánovat mnoho běžeckých tratí. To je výhoda oproti velkým městům, když chceme běhat v přírodě.

Představte nám v krátkosti i váš stadion.
Náš stadion prošel rekonstrukcí v roce 2006, kdy byla položena polyuretanová dráha a byly zrekonstruovány veškeré sektory. Koupilo se i nové doskočiště. Nyní je stadion ve velmi pěkném stavu a doufáme, že takto vydrží co nejdéle. Veškeré sektory splňují parametry na pořádání mistrovských utkání.

Co všechno si s vámi děti vyzkoušejí a co mají nejraději?
Děti si u nás vyzkouší veškeré atletické dovednosti. Naučíme je základům gymnastiky a různých kolektivních sportů (fotbal, florbal, basketbal). Oblíbené hry jsou u těch nejmenších veverka (popis hry najdete v článku z 26. 1.), u těch starších hutu tutu.

Takže se k vám jistě těší. Máte nějaký nezapomenutelný zážitek z tréninku?
Řekl bych, že jsme při posledním podzimním tréninku minulého roku absolvovali nejdelší stopovanou. Pěkně připravená hra... na konci truhla s pokladem... Úkol zněl jednoduše. Jít po rozvěšených fáborkách a plnit úkoly na jednotlivých stanovištích. Rozdělili jsme děti do skupin podle věků a v různých časových intervalech vyrazili na trať. Ptal jsem se kolegy, který ji měl za úkol vytyčit, kde bude cíl. Odpověď: „Neboj, jdi po fáborkách, nejde zabloudit." Takže jsme vyrazili, šli podle fáborek a plnili úkoly. Ze začátku nám to šlo výborně. Za nějaký čas jsme nemohli najít žádnou fáborku. Žijeme v 21. století, vezmu mobil volám: „Nevidíme fáborky, kam máme jít?" Odpověd: „Pořád se držte cesty a narazíte na ně." V tu chvíli jsem nevěděli, že jsme zhruba 300 m od cíle. Pokračujeme dál. Po 500 metrech: Fáborky! Jenže to jsme nevěděli, že tu zbyly po tom, když se značila jedna trať v závodu Běžce Tachovska. Tak jsme šli dále po fáborkách... Po dalších několika kilometrech mi to přišlo už dost divné. Také mi bylo jasné, že se nestíháme vrátit včas nazpět na stadion, kde si měli vyzvednout děti jejich rodiče. Děcka byla již dost unavená a přešla je i touha po pokladu. Rozhodnutí bylo jasné. Jdeme zpět na stadion. Jenže zhruba v půli cesty nás v lese dohnala tma. To náš návrat zpomalilo doslova na hlemýždí tempo. U každého hrbolu a kořene jsme přendavali jedno dítě po druhém. V jedné ruce dítě, v druhé ruce mobil, který každých 5 minut zvonil s otázkou kde jsme, že rodiče jsou rozlobení, dokonce někteří vyhrožují, že nám již děti nesvěří.
Naštěstí se nikomu nic nestalo, děti jsme vrátili rodičům v pořádku, jen hodně unavené. Obavy kolegů, že tímto ztratíme polovinu dětí se nenaplnily. Další týden totiž byly podzimní prázdniny a rodiče si uvědomili, jak je těžké zábavnou formou unavit dítě. Jeden rodič mi dokonce říkal, že jeho ratolest by potřebovala absolvovat stopovanou minimálně každý týden!

Pořádáte pro děti nějaké soustředění?
Každý rok na jaře jezdíme se staršími dětmi (10 a výše) do partnerského italského města Fano. Největší úspěch má výlet. Jezdíme do San Marina, nebo do Ancony. Tento výlet bývá spojen i s návštěvou obchodních domů. Kupodivu děti tolik nenadchne nádherný výhled ze Sanmarinského hradu (je vidět až k moři), jako když se auto zastaví před obrovským hračkářstvím.

Jakých soutěží se děti účastní a jaké máte úspěchy?
Pořádáme tradiční krajský přebor přípravek západočeského kraje v pětiboji (60 m, 60 m překážek, hod míčkem, skok do dálky, poslední dle věku je běh na 200 m, nebo 300 m, nebo 400 m). Ze čtyř ročníků jsme tři vyhráli a jednou byli druzí. Letos se přidal i Plzeňský oddíl Sokol Petřín, takže byla dvě kola. Nadanější děti z přípravek používáme při závodech družstev mladších žáků.
Dále pořádáme seriál běhů o nejlepšího běžce Tachovska (pro dospělé neregistrované v atletickém svazu, ale i registrované), kde v některých bězích mohou startovat i dětské kategorie závodníků.

Kolik trenérů u vás s malými dětmi pracuje?
V současné době máme sedm aktivních trenérů a další dva se budou letos školit.

Jaká je vaše motivace tuto práci dělat?
Motivace je, že nás to baví. Všichni jsme dobrovolníci, trénujeme zdarma ve svém volném čase. Někteří trénují proto, že mají v oddíle své děti, někteří proto, že chtějí vyjádřit svůj dík za to, že se jim v mládí někdo věnoval a chtějí, aby to neskončilo a pokračovalo dále. Děti motivovat ani nemusíme, prostě je to asi baví, jinak by nechodily. Snažíme se, aby tréninky byly pestré a zábavné. Myslím, že nejvíc se jim líbí, že je bereme jako dospělé. Mohou s námi o všem otevřeně mluvit, všichni si tykáme a možná jim to dává pocit, že jsou velcí.

Váš oddíl se dětem věnuje už řadu let, měl byste nějaké rady, které by se hodily těm, kdo teprve začínají?
Nevím, jaké jsme měli na začátku problémy, ještě jsem nebyl na světě. Když jsem se narodil, náš oddíl již přes 5 let trénoval děti. Rada začínajícím? Hlavně pevné nervy. Tréninky pořádejte tak, aby vás to bavilo. Hlavně u malých dětí se nedá dělat velká atletika. Vše dělat formou her a zábavy. Naslouchat co děti říkají, brát je jako dospělé. Dostatek trpělivosti při učení her (někdy to trvá dlouho, než pochopí jak danou hru hrát). Za čas se určitě každý dostane do fáze, kdy stačí jen dává povel nebo název hry a děti již vědí, co mají dělat.

Co přejete projektu Atletika pro děti?
Ať děti sport baví. Doufám, že pokud všechny oddíly dáme hlavy dohromady a budeme spolupracovat (zveřejňovat své hry, metodiku tréninku), podaří se nám přimět mládež ke sportu. Naše tréninky budou pestřejší, bude větší zájem o sport.

O ten ale u dětí není zas až takový zájem, čím si to vysvětlujete?
Je třeba ukázat dětem, že je i jiný druh zábavy než počítač a televize. V čím mladším věku s tím bude začínat, tím větší máme naději na úspěch. Podívejte se, jakým problémem je dneska u dětí obezita. Je to dáno špatným stravováním, ale hlavně nedostatkem pohybu. Takže projektu Atletika pro děti přeji hlavně co nejvíc dětí, které bude bavit sport.

Koho kontaktovat v případě zájmu?
Ozvěte se na mailové adresy:

vladislav.moravec@seznam.cz - předseda oddílu Vladimír Moravec

nebo martin.n@centrum.cz - kontakt na mě - Martin Nedbal.

Galerie z našich závodů naleznete zde: