Už od deseti hodin se na náměstí shlukovaly skupinky lidí, byla slyšet vánoční přání, čerstvé zážitky od stromečků a před samotným začátkem bohoslužby bylo náměstí naplněné slavnostním očekáváním.

            Hudební skupina Církve bratrské z Plzně zahájila slavnost tradičními koledami a po té zazněly méně známé křesťanské písně. Slovo kazatele Zdeňka Šplíchala provázel nečekaný a houstnoucí déšť a tak do konce kázání vydrželi jen ti, kdo byli vybaveni deštníky, dobrým oblečením nebo velkým odhodláním.

            Ve vánočním slově zaznělo, že Ježíš Kristus, jehož narození se o Vánocích slaví, je často opomíjen. Zdobíme domácnosti, nakupujeme dárky, zpíváme koledy, navštěvujeme se, slavíme, ale oslavenec stojí stranou. Pro mnohé z nás jsou Vánoce traumatem – neúplné rodiny, lidi osamocené, zklamané, zoufalé žádné dárky nemohou uspokojit. Vánoce nám každý rok připomínají, že na svět se narodil někdo, kdo chce změnit naše životy, je skutečný, živý a touží se s námi setkat.

Na závěr kázání zazněla výzva, aby se každý člověk sám přesvědčil, zda je Ježíš Kristus pouhou náhražkou nebo ryzím diamantem, který korunuje náš život.