Ve stříbrském kině Slavia se sešli vyznavači přírodních krás, aby si poslechli a prohlédli fotografie třiatřicetiletého ana Travníčka, jenž si splnil sen a vydal se se svými přáteli do Pakistánu pokusit se zdolat osmitisícovku Gasherbrum I. (8068 m.n.m). „Tento nápad vznikl někdy na jaře 2009. Zformovaly se dvě skupiny lidí, plzeňská sekce tvořila HUMI Outdoor team, (Jan Trávníček, Martin Liška, Jakub Vaněk a Kamil Havlíček) a pražskou sekci tvořili Mára Holeček se Zdeňkem Hrubým, kteří se chtěli pokusit o prvovýstup na Gasherbrum dosud neslezenou cestou v jihozápadní stěně, jejich projekt nesl název Klättermusen New Decision. Pražáky ještě doplňovali David Knill a Jarda Netík, kteří měli stejný cíl jako my, totiž vystoupit na vrchol klasickou výstupovou cestou," začal vyprávět Jan Trávníček. „Nebylo to jednoduché vše přichystat a zorganizovat, podobné akce se většina z nás účastnila poprvé. Museli jsme dát dohromady lezecký materiál, zajistit mediální podporu, na všem se domluvit a naplánovat. Do toho jsme se ještě snažili trochu si zvednout kondičku," usmíval se stříbrský horolezec. Nakonec vše klaplo a 6. července se všichni sešli na letišti. Ačkoliv se všichni těšili, přesto bojovali i s obavami. „V době našeho příletu ještě dozníval konflikt v údolí Svát, a bezpečnostní situace celkově nebyla považována právě za dobrou. Nicméně jsme se s žádnými potížemi nesetkali, Islamabád působil dojmem moderního bedlivě střeženého města, všude byli vojáci a hlídky," vyprávěl Trávníček a hned doplnil další podrobnosti. „Městem Skardu na severu země, kam jsme se přesunuli letadlem Pakistan International Airlines, projdou snad všechny horolezecké expedice mířící na pakistánské velikány. Je zde řada obchodů s horolezeckým vybavením, potkáte i hodně cizinců. Nás zde čekalo přebalení věcí z carga, nějaké drobné nákupy, a pak přesun jeepy do vesničky Askole. Odtud se vyráželo na pětidenní trek do base campu pod Gasherbrumy. Trek vedl po ledovci Baltoro, a je považován za jeden z nějkrásnějších na světě. Vycházelo s námi 80 nosičů, do base campu bylo potřeba dopravit zásoby a vybavení. Byli to vesničané všech věkových kategorií,  a za jejich výkony jim náleží patřičný obdiv. S naprostým minimem co se týče nároků na stravu a nocleh dokázali po horách chodit stejně rychle jako my, a to nesli zhruba dvojnásobnou, ne-li trojnásobnou zátěž," obdivoval Jan vesničany. Trek vedl okolo známých Trango towers, Masherbrumu, skupiny míjely osmitisícový Broad peak. V místě zvaném Concordia, kde se stékají 4 ledovce, se všichni zastavili uchváceni pohledem na majestátní pyramidu K2. „My jsme pokračovali z Concordie ještě dále, pod Gasherbrumy. Gasherbrumů je několik, odlišeny jsou čísly. Nejznámější jsou I. a II., oba osmitisícové. V bace campu bylo několik dalších expedic, kromě nás i Španělé, Korejci, Íránci, polská výprava a další. Většina již se o kopce pokoušela od června, v den našeho příjezdu však ještě na vrcholu nikdo nebyl, důvodem bylo nestabilní počasí. My jsme zvolili pro naši výpravu termín koncem sezóny, neboť zkušenosti z minulých let nasvědčovala tomu, že počasí by mělo být stabilnější. Začala dřina, lezení na kopec," začal obsáhle popisovat Trávníček. „Během měsíce stráveném na kopci jsme postupně vybudovali výškové tábory, zásobili je plynovými bombami  a jídlem, aklimatizovali se. Díky skutečně dobrému počasí se podařilo čtyřem z nás, Davidovi Knillovi a Jardovi Netíkovi. mně a později sólo výstupem i Márovi Holečkovi, vystoupit na vrchol klasickou výstupovkou. Pokus Máry a Zdeňka jihozápadní stěnou se bohužel nevydařil, ačkoli oba dosáhli úctyhodné výšky 7300 m.n.m," popsal výstup stříbrský občan a dodal. „Moc dlouho jsme tam nepobyli, byla tam velká zima, foukalo a nebyl zrovna čas na nějaké kochání. Ale mně těch pět krásných minut za to stálo, nešlo jen o výstup na vrchol, ale i o to, co předcházelo, cílem vlastně byla cesta k cíli," usmíval se šťastně Jan Trávníček.
Člověk by řekl, že na jiné koníčky už nemá čas. „Celkově je mým základním koníčkem sport, hodně běhám, jezdím na kole, také na běžkách, mám rád dobrou muziku a stíhám i řadu dalších věcí," říká „Tráva", jak jej oslovují přátelé.
Maminka má pro záliby svého syna pochopení. „To víte, že se o něj také hodně bojím, ale snažím si to nepřipouštět. Vždycky zavolá nebo přijede, nahlásí svou oblíbenou větu - všechno dobrý, otočí se na podpatku a už je zase pryč," povzdechla si Jana Trávníčková. Že neposedí, to potvrzují i jeho přátelé. „Tráva, to je prostě workoholik, ten neodpočívá, má toho strašně moc. Ale nejdůležitější je, že je to opravdu kamarád do nepohody," chválili jej Plzeňáci.

fota:archív expedice,  Sihelská