Podle židovského kalendáře je neděle prvním dnem v týdnu a dle starodávného zvyku vycházejícího z židovského počítání času, začíná nový den již po západu slunce. A právě první neděli po jarní rovnodennosti našly ženy brzo ráno hrob Ježíše Krista prázdný. Oslava vzkříšení proto začíná bohoslužbou zvanou vigilie již od sobotního podvečera, nedělní mše pak má být co nejslavnostnější.

Oslavy nedělního vzkříšení se staly základem každonedělních dopoledních bohoslužeb. Neděle pak měla být zasvěcena odpočinku a rozjímání a posléze jako obecně vzatý svátek plnila také roli dne dobrých skutků a milostí.

Na Bílou sobotu napečené velikonoční pokrmy se nosily na nedělní mši a světily se. Kousky svěcených pokrmů dostaly nejen zvířata, ale „darovaly“ se poli, zahradě a studni, aby byla úroda, dostatek ovoce a zdravé pitné vody. Světilo se ale také vejce, chléb a víno.

Sledování východu slunce, zda si při východu slunce třikrát poskočí radostí na památku slavného vzkříšení, ukazuje na mnohem starší uctíváním kultu slunce, vítání světla a tepla, které přicházelo po dlouhém chladném zimním období. Slunce probouzející se na obloze připomínal i kulatý tvar dozlatova upečeného bochánku. Obdobně název pro Velikonoce v angličtině Easter a v němčině Ostern má ve svých starších podobách společný kořen související se starořeckým ēōs znamenajícím Slunce. 

Mazance (pomazance - pomazané pečivo) se původně vůbec nepekly jenom na sladko, ale třeba ze strouhaného sýra a vajec, někde přidávali tvaroh, jinde uzené, slaninu či telecí maso (baby, babůvky, pelcovníky, šoldry, svěceníky, paseky, …). Pečení beránka z kynutého (místo droždí se dříve používal kvásek z žita) a dnes z piškotového těsta ve formě nahrazuje původní židovskou tradici krvavé oběti rituálního podříznutí beránka. Podávalo se nadívané skopové, telecí či kůzlečí maso, dnes spíše kuře, velikonoční hlavička, někde holoubata, dále různé kombinace masa, zvláště sekaného, s vejci nebo s pečivem, a také s kopřivami, libečkem i dalšími zelenými bylinkami. K velikonočním nápojům dříve patřívala rosolka a punč.

Celá rodina se po návratu z kostela sešla u svátečně prostřeného stolu, otec oloupal vařené vejce a rozdělil ho všem přítomným. Kdyby někdo z rodiny zabloudil, stačilo si vzpomenout, s kým jedl vejce a to ho bezpečně dovedlo domů. Kdokoliv přišel, dostal kousek z posvěceného jídla.

Na Boží hod velikonoční se nemělo zametat, vynášet hnůj z chlívů, mýt nádobí, čistit boty. Děvčata finišovala s přípravou vajíček na pondělní pomlázku, mládenci pro změnu pomlázky pletli.

Podívejte se na pořad Boží hod velikonoční ze seriálu České televize "Naše tradice" nebo na pořad Velikonoce v české lidové kultuře - 1. část a 2. část.

Bílá sobota.