Používaný název třetí postní neděle vznikl ve středověku, kdy se jeden druh moru projevoval kýcháním. A protože se lidé domnívali, že „kdož kýchne, hned náhle umříti musí“, vznikl dodnes používaný obyčej, že když někdo kýchne, říci mu „Pozdrav Pán Bůh“ a odpověď zní „Dejž to Pán Bůh“. Dle regionů pak vznikla pověra, že kolikrát se v tuto neděli kýchne, tolik roků bude dotyčný živ či že za tolik roků umře.

Později se věřilo, že kýchání čistí hlavu a proto se podporovalo šňupáním přírodních produktů (např. čemeřice). Reálně se i bez moru s nastupujícím jarem zvyšují výkyvy denních teplot, což lidé často podcení, onemocní a kýchají. Pravdou je, že díky rychlosti vzduchu až 160 km/hod se pročistí horní cesty dýchací, ale naopak může dojít k šíření nákazy. Kýchnutí můžete zkusit zastavit či oddálit tak, že si prstem stisknete zespodu nos těsně pod přepážkou nosu.

Ke Kýchavné neděli se váže i stará myslivecká pranostika „Neděli kýchavnou sluky přitáhnou“. Nešlo jen o lov, ale o vítání jara při soumraku, kdy utichá podvečerní ptačí koncert a s vycházející první hvězdou večernicí se na obloze objeví sluky.

"Půst - hledat sluky se pusť,
na neděli kýchavnou - přitáhnou,
o družebné - nejvíc je jich zde,
na smrtelnou - hou, hou, hou,
o provodní - přestaň lovit, to už sedí!"

Pražná/sazometná neděle.