ENERGIT byl založen na konci roku 1972. Skupina byla výrazně ovlivněná americkou a britskou rockovou a bluesovou scénou. Díky anglicky zpívaným textům a „prozápadní“ stylizaci se kapela okamžitě dostala do rozporu s tehdejším režimem. Přesto vydržela kapela v této sestavě téměř rok, až do podzimu roku 1973, a to i navzdory obrovským problémům spojených se zákazy. Poslední odehraný koncert v původní sestavě byl v Pečkách. Následně v krátkém sledu po sobě emigrovali Erno Šedivý a Ivan Khunt. Po pauze se Lubošovi Andrštovi podařilo prolomit zákaz a kapelu obnovit, nakrátko v ní vystupoval místo Ivana Khunta Vladimír Mišík a na bicí hrál Anatoli Kohout. Vladimír Mišík založil ETC a Vláďa Padrůněk ho následoval.

Další fáze se nesla v jazzrockovém instrumentálním duchu a dokonce se podařilo protlačit do redakčního plánu Supraphonu vydání prvního alba. V roce 1978 Energit vydává druhé řadové album „Piknik“. Skupina pak dále vystupuje s jazzrockovým repertoárem až do roku 1980, kdy následně dává Luboš Andršt přednost svému Blues Bandu.

Energit se schází k prvnímu comebacku až v roce 2006, kdy zahrál Freedom a Bluedance v klubu ROXY, a to konkrétně 1.3.2006 na vzpomínkovém koncertě pro Vláďu Padrůňka, Ivana Khunta a Hynka Žalčíka.

Takto kapela sporadicky vystupovala až do roku 2008. Poté přišla opět čtyřletá pauza. Na jaře 2012 byl Vláďa Padrůněk in memoriam uveden do Síně slávy. Cenu za něj v Lucerně převzal jeho bratr Stanislav Padrůněk. Energit následně odehrál sérii koncertů po celé ČR. A to u příležitosti uvedení Vládi Padrůňka do Síně slávy, zároveň u příležitosti nedožitých Vláďových 60. narozenin, a to spolu s Vladimírem Mišíkem jako hostem. Za bicí tehdy zasedl místo Jaroslava Erno Šedivého Jiří „Zelí“ Zelenka. Někdy v průběhu roku 2012 vznikla myšlenka natočit LP po více jak 40 letech, kde by byla zachycena ona hardrocková a bluesrocková podoba Energitu. Myšlenka postupně krystalizovala, přičemž následně s velkou pomocí Stanislava Padrůňka (bratr Vládi) se vše uvedlo do pohybu a začalo se postupně na desce pracovat.

Vznikl krásný ucelený snímek s Názvem „Time´s Arrow“, zachycující jak původní tvorbu z let 1972-73 , tak několik novinek z autorské dílny Luboše Andršta. Celé album je pak věnované památce Vládi Padrůňka a potažmo i Ivana Khunta. Album vychází v dubnu 2017 pod hlavičkou vydavatelství Supraphon. U příležitosti vydání alba se samozřejmě obnovuje koncertní činnost a kapela vystoupí s původním i novým repertoárem.

Složení Energitu:

• Luboš Andršt – kytara
• Jan Holeček – zpěv, Hammond B3 organ
• Jiří „Zelí“ Zelenka – bicí
• Vladimír „Guma“ Kulhánek – baskytara

LUBOŠ POSPÍŠIL a 5P

„Se svým naléhavým přednesem nemá u nás mezi zpěváky konkurenci,“ napsal v recenzi na Pospíšilovo best of album publicista Leoš Kofroň.

Luboš Pospíšil zahájil svou hudební pouť v roce 1969 v řadách populárního C&K Vocalu a brzy se stal jeho nejoblíbenějším členem. Zásadně se podílel např. na průlomovém cd Generace, zejména v druhé půlce sedmé dekády se ale stále častěji prosazoval s písněmi, které z tvorby mateřského souboru vybočovaly a paralelně jezdil po tuzemských sálech sám s kytarou.

Na první sólovou desku si musel Pospíšil z dobových důvodů počkat až do roku 1983, uzrála ale jako nejlepší víno. LP Tenhle vítr jsem měl rád se ve své době stalo bombou. Pospíšilův charakteristický rejstřík v kombinaci s poetickými texty básníka Pavla Šruta přinášel zcela unikátní styl, zpěvák se rázem postavil po bok interpretů typu Vladimíra Mišíka. S novou kapelou 5P, mezi jejímiž členy nechyběli Bohumil Zatloukal (ex-Jasná páka), David Koller nebo Michal Pavlík (dnes Čechomor), vyprodával v letech 1982-88 sály po celé republice. Dvě další řadová alba pokračovala v tradici úspěšného debutu, na sklonku osmdesátých let Pospíšil a Koller podpořili Radima Hladíka v na čas obnoveném Blue Effectu.
Po roce 1990 Luboš Pospíšil vydal několik dalších řadových alb, nejprve s členy Hudby Praha, později s kutnohorskými muzikanty (Martin Vajgl, Pavel J. Ryba) pod značkami Biograf a LPG.

Čas na změnu nastal v létě 2007, kdy se Pospíšil a jeho dlouholetý souputník Bohumil Zatloukal obklopili o dvě až tři generace mladšími muzikanty a připravili materiál pro znamenitou desku Příznaky lásky, která vyšla v únoru 2008, pod obnovenou značku 5P Luboše Pospíšila. Ne náhodou se od té doby hovoří o „comebacku“. Po koncertní šňůře pro Rádio Beat a posléze další k protagonistovým šedesátinám (korunované vyprodaným a Českou televizí natáčeným vystoupením v pražské Akropoli s hosty typu Mišík, Hladík, Koller, Prokop…) přišlo v dubnu 2011 studiové album Chutnáš po cizím ovoci s ještě lepšími ohlasy než předchozí řadovka. Výrazný skok dopředu znamenal příchod nového kytaristy Mirka Linharta (Yo Yo band, Lenka Filipová…) v lednu 2012; v idylické kapelní symbióze vzniklo pak aktuální CD Soukromá elegie (2014). Omlazení 5P omladili svého Luboše, turné střídá turné, jako by těch křížků na hřbetě nenesl čtyřiašedesát, ale dvakrát méně. Album barevné jako podzim si zatím vysloužilo vůbec nejkladnější recenze a nejsilnější prodeje od časů Lubošova mládí.