v současnosti turistické excelentní místo pro strávení volného času nebo dovolené.

Členové Hornického spolku ze Stříbra se minulý týden vydali na cestu po hornických skanzenech, štolách a muzeích dnešního Rakouska. Začali jsme nedaleko Salzburgu v Bad Reichenhall. Navštívili jsme zde místní solnici, kde se stále vyrábí sůl. V prostorách muzea uvidíte vodní ocelové kolo o průměru 13 m, dostanete se do důlních prostor, které stále slouží k výrobě soli. Opět se potvrzuje, čeho byl a je člověk schopen, objevují se před vámi stará důlní díla, staré chodby a vytěžené prostory. Na povrchu je vybudované krásné centrum oddechu a zábavy. Lanovku (Predigtstubahn) na místní nejvyšší vrch jsme bohužel nestihli z časových důvodů a zamířili jsme rovnou do solných dolů v Berchtesgadenu. Zdejší doly jsou v provozu od roku 1517. Posadí vás do hornického vláčku, který vás odveze 2 km daleko do nitra hory (projdete několika expozicemi na zpracování soli, svezou vás ve velké vytěžené komoře lodí a zpět vláčkem na světlo boží.

Druhý den jsme navštívili v krásné oblasti sv, Johannu olověné doly v Leogangu. K vlastnímu muzeu stoupáte stále do hor cca 4 km. Po celou dobu nás provázelo nádherné počasí. Zde se to potvrdilo, kdy po prohlídce štoly sv. Barbory jsme využili krásné přírody a neplánovaně si zde vychutnávali požitky ticha, klidu a krásné alpské přírody. Tím se stalo, že jsme následující domluvenou prohlídku nestihli.

Vynahradili jsme si to následující den hned po ránu a navštívili jsme další solné doly v Altaussee vedle lázeňského městečka Bad Aussee. Opět i zde, můžete objevovat krásy podzemí a to ne jen tak ledajakého. V těchto místech se za války ukrývala nahromaděná umělecká díla z celé Evropy. Co se u nás neuvidí, protože se to bohužel nedochovalo, je většině dolů skluzavka na fleku (kůži) do nižších pater dolu. Plánovanou ledovou jeskyni ve Werfenu jsme opět z nedostatku času museli vynechat. K večeru jsme se usadili v blízkosti Villachu.

Nyní jsme již čtvrtý den na cestách a po ránu směřujeme do největší hornické aglomerace dobývání olověných rud v 18. a 19. století v rámci Rakousko-Uherska, do Bad Bleibergu. V celé oblasti se nachází 800 důlních děl a cca 80 km chodeb v podzemí. Těžba zde byla ukončena v roce 1996. Funkční důl byl přeměněn na turistickou atrakci, kterou ročně navštíví 10 000 turistů. Opět vás odvezou důlním vláčkem cca 2 km daleko, projdete různými důlními expozicemi se všemi funkčními stroji a nástroji pro těžbu rud, sjedete zase na skluzavce a opět vás vláčkem odvezou, na konci vstoupíte do těžní klece a jste za chvíli na povrchu.  Prohlídku zakončíte dobrou medovinou a nákupem ve shopu.

Po dobrém obědě a jízdou za další aktivitou zjistíte po 50 km, že jeden z nás v restauraci zapomněl kompletní doklady. Zaparkujeme u jezera Wörthersee a autobus se vrací. Máme možnost si projít místní kolonádu, načerpat sil v místních cukrárnách a samozřejmě v místním krámku s minerály (ovšem pro naše peněženky nedostupnými), ceny se opravdu pohybují v jiných cenových dimenzích. Navečer končíme opět v Horních Taurech.

Sobotní ranní návštěva patří stříbrným dolům v Oberzeringu, kde členové místního hornického spolku se starají o hornické muzeum. V několika místech jsme navázali zajímavé kontakty pro budoucno. Poslední sobotní akcí byla návštěva železorudného dolu, asi největšího v Evropě a to dolů v Eisenerz. Zde vás naloží do přestavěných nákladních aut se sílou 860 ks a provezou vás stále činným dolem se 40 etážemi (patry). Ročně se zde vytěží 2,7 mil. tun železné rudy. Pracuje zde v současnosti 280 zaměstnanců, oproti minulosti, pakatel. Železná ruda jim vydrží ještě na příštích 40 let těžby. Všem návštěvníkům Rakouska doporučujeme návštěvu těchto místních dolů. Stojí to za to !!!

Poslední den, a to nedělní, jsme nejdříve strávili v autobuse, cca 200 km k domovu. V poledne se jsme navštívili stříbrné doly v Bodenmaisu, nedaleko Železné Rudy. Nejdříve jsme si lanovkou vyjeli na vrchol, poté sešli do středu kopce a navštívili místní doly. Zde jsme mohli obdivovat zachovalou a funkční techniku starou minimálně 100 let. Cestu zpět jsme se spustili bobovou dráhou. Naposledy jsme naplnili hladové žaludky a připravili se na poslední část cesty domů – 100 km.

Mohu konstatovat, že jsme získali spoustu nápadů, postřehů a kontaktů pro potřeby našeho hornického skanzenu a štoly Prokop. S určitostí mohu říci, že i naše ženy byli s programem zájezdu plně spokojeny. Naši cestu mohu nazvat cestou po hornických montánních památkách sousedního Rakouska a Německa. Předpokládám, že nebude dlouho trvat a vydáme se opět někam, ale určitě jiným směrem. Rádi jsme se s Vámi podělili o naše fantastické zážitky z naší cesty. Kdo nebyl, může jenom litovat.

Zdař Bůh

Karel Neuberger

Bad Reichenhall - videa

Bad Bleiberg - videa