Dlouho se na něj dívali, nemohouce odtrhnouti zrak. Náhodným návštěvníkům pňovanského mostu se naskytla jedinečná neopakovatelná scenérie. V zapadajícím podzimním slunci zářilo spojení staré ( 1901!) a nové konstrukce (2018) jako drahokam do okolní krajiny. Obé dvě konstrukce v jakémsi pevném objetí, jakoby se ta stará dobrá krásná nýtovaná konstrukce nechtěla pustit, jakobysi byla vědoma zničujícího konce ,které jí připravilo lidské plémě.

Tohle mysteriozní spojení neviděli mostaři z RakouskoUherska, stavba původní konstrukce měla jiný technologický postup, tohle spojení by si jistě nedali ujít. Dneska tj. v neděli 25.11. 2018 je již tenhle vyjímečný pohled minulostí. Ve středu začala -šoupačka starýho- a dnes již hydraulika hutně ukrajuje..no zbude hromada šrotů..

------

tenhle starý železniční most přežilo RakouskoUhersko, první světovou, druhou světovou,jakoby z úcty těm starým mostařům jej nikdo nevyhodil do vzduchu, akurát se vo něj za komunistů nikdo nestaral, prostě nebyli lidi, že jo, žádné ochranné nátěry.,ale v kasárnách lidovědemokratické armády se natírala tráva na zelenó..škoda slov, přitom Eifelovka je mnohem mnohem starší a pořád žije..,ale nám tady mosty padaj na hlavu jeden za druhym.čekal jsem alespoň jakýsi malý pomník, zachovat jedno pole mostu jako památku na  zručnost a umění našich dědů, našich předků, seš starej idealista a blázen, povídá Pavel, nejsou peníze ani čas ani chuť..