Přiznám se, že se netajím svým obdivem ke středověkým klášterům.V temné době středověku to byly ostrovy nejen duchovní a náboženské,ale i hospodářské vědecké a kulturní vzdělanosti. Řeholníci a řeholnice žily nejen hlubokou modlitbou a náboženskými obřady,ale i usilovnou prací, vzděláním, uměním. Byly to samostatné hospodářské jednotky,které hospodařily ve svém regionu, byly soběstačné a také dávaly ostatním lidem práci. Klášterní společenství dávalo všem jistotu rodinného zázemí, nikdo nezůstal opuštěný, když onemocněl a zestárnul...

Když jsme byli před časem na podvečerní prohlídce kladrubského kláštera zažili jsme zvláštní úkaz. Již se stmívalo a v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie se kvapem sešeřilo. Podzimní slunce občas zasvítilo západními okny a zajímavým způsobem nasvítilo interiéry kláštera. Mezi návštěvníky byl i jeden zvláštní člověk. Ne, nebyl ošuntělý, ale byl oblečen v prostý šat, jakýsi pytlový hábit..přišel do kláštera bos, viditelně to byl cizinec..Zpočátku jsme jej ani moc neregistrovali, ale on se pak uprostřed kostela zastavil, právě tam na té Hvězdě, podíval se vzhůru do té nebeské báně a začal zpívat jakýsi neznámý chorál...jaksi polohlasem,jakoby se toho svého lidského hlasu bál.. ta kladrubská katedrála má naprosto úžasnou akustiku, jemně přenáší celéto hudební spektrum do celého toho úžasného promodleného prostoru...jak to slunce zapadalo, občas přez něj přecházely mraky a to zvláštní zabarvené načervenalé světlo se začalo mihotat. Sousoší i jednotlivé sochy hlavního oltáře se mihotáním světla dávaly do pohybu, u vytržení jsme hleděli na ten oltář, na  hýbající se sochy, za doprovodu zvláštního zpěvného hlasu, který se nesl ztemnělou katedrálou...

...myslel jsem si tenkrát, že nám klášter vydal svoje tajemství a již je nemůže nikdy nic překonat.

Mýlil jsem se.

Vlastně jsme se včera my všichni tam přítomní, ocitli znovu v zázračném objetí klášterních zdí. Jakoby z nich proudila zázračná pozitivní energie, jakoby nás náš stroj času vrátil o několik staletí zpět, bylo to opravdu neuvěřitelné, klášter vydal další svoje tajemnství, úžasná mysticky dojímavá atmosféra, obohacená  energiií mladých ,ale i starších a starých mužů nás všechny přítomné doslova pohltila, podtržená starobylým náboženským obřadem, hrajícími varhanami za zvuků trub...,

-------------------------

nepřísluší mi více tuto záležitost komentovat, jen snad to, že jsem měl povoleno fotografovat... Ten mužský pěvecký sbor uprostřed Hvězdy rozespíval celý ten ohromný prostor katedrály, Vy kteří chodíte na koncerty Kladrubskéhi hudebního léta jste vlastně ochuzeni, neboť vždycky se koncertuje tam ve předu, před hlavním oltářem,ale ta úžasná akustika celýho tohohle promodlenýho prostoru je zakletá právě uprostřed.

Ve Hvězdě .