Snad stokrát jsem jel kolem. Stokráte bylo zavřeno. Až jednou. Včera. Bylo otevřeno.Taktak to stačíte ubrzdit po tý hlavní dvouproudový na Praze 5. Zacouváte do jednosměrky. Zaparkujete tam kde se nemá. Měšťáci nikde. Máte štěstí. Zamračený den náhle ukáže svoji vlídnou tvář..

Malostranský hřbitov. Není tak známý jako Vyšehrad nebo třeba Olšany.Vlastně se tam už dávno nepohřbívá a zeleň Břečtanu pnoucí se po starých a přestárlých stromech jenom podtrhuje neobvyklou až mystickou podívanou. Hluk velkoměsta zůstane  kdesi v dáli a společnost Vám dělá jenom několik lidiček, fotograf, maminka s kočárkem a  .. a.. andělé... Ocitnete se náhle v jiné době, v jiném století..

Světová náboženství, z nichž některá mají za sebou temnou minulost a miliony ve jménu Boha zabitých lidí, některá i temnou přítomnost, kdy vraždění je cestou do ráje ?.. jaksi zaobírajíce se hlavně sami sebou, Vám neřeknou to hlavní o smyslu Vašeho života, našeho bytí zde na planetě Zemi... Pochopíte to jaksi mimoděk, mezi starobylými mechem obrostlými náhrobky,.. to ticho v samém centru Prahy pět Vám dá čas přemýšlet..Vidíte nejen úžasné fotograficky vděčné scenérie, ale i historii všech těch, kteří zde byli na okamžik před Vámi.. Smysl Vašeho života je cesta. ??? . Komu z Vás je 30-40-50-60..80.. jistě si to mnohokráte uvědomili. Jak to všechno rychle uteklo, viď.. te.

Smysl  našeho života není v užívání si, spotřeba, zisk, houfy milenek,narvaný břicha, autákybouráky, bohatství ni sláva. Život zde na Zemi je počátek naší společné cesty...každý z nás je na cestě, uvědomíte si cestou mezi hřbitovními náhrobky revitalizovaného starobylého hřbitova někde v centru Prahy pět. Malostranského hřbitova... a třeba Vám to ještě nikdo neřek, jen ty starý náhrobní kameny, ale kdo je slyší.. .a...najednou je konec...