Když jsem před týdnem psal tento článek, nevěděl jsem , že se s panem Lobkowiczem ještě jednou setkám osobně. Vlastně dvakrát. Poprvé na bohoslužbě v zámecké Kapli Povýšení Sv. kříže, kde byl se svojí chotí a kde sloužili mši dva duchovní jeden římskokotolický a druhý řeckokatolický... krása a výzdoba samotné kaple Vás naprosto uchvátí... Podruhé po obědě, kdy byla od 15 hodin beseda s panem knížetem... On osobně tohle oslovení moc nemusí, mezi slovy hrála středověká hudební folková muzika, beseda trvala přes dvě hodiny a byla velice zajímavá, pan Lobkowicz vyprávěl o zámku, padesátých letech, o plundrování, o své rodině, o otci (byl cestářem), dědovi..., má tři syny a sedm vnoučat... odpovídal také na dotazy posluchačů, on téměř 75 letý vitální muž, nám naprosto fascinovaným posluchačům na závěr vzkázal, že je třeba se dívat do budoucna a nežít pořád ve starých křivdách a záštích a loučil se s dojatými posluchači slovy čo bolo to bolo.. závěrečný potlesk provázel slova tohoto starého usměvavého drobného muže s velikým duchem... poklona a má úcta!!

 ------------------------------------

Přiznám se rovnou, že nejsem žádnej velkej vobdivovatel šlechticů. A to jak těch historickejch, tak těchsoučasnejch kapitalistickejch. Přiznejme si to přátele, vždy jde přeci jen vo jedno. Vo peníze.

Pana Jaroslava Lobkowicze jsem měl tu čest poznat osobně už před léty, když jsme pracovali na terénních upravách okolo rodinné hrobky Lobkowiczů v Křimicích. Hele přijel ňákej brejlatej chlapík,asi ňákej místní pantata, povídá parťák. Přijel ve vošoupaný stařičký Audině, samej rez.. na sobě vošoupaný sako, samej rez, pamatujíce  lepší časy..

Tenhle nenápadnej drobnej vitální chlapík se jmenoval Jaroslav Lobkowicz. Nazdar mládenci, tak jak to jde ? Měl příjemný distingovaný hlas, vyzařovala z něj zvláštní energie, na drobné tváři upřímný úsměv. Okamžitě poznáte velikou vnitřní sílu člověka jež pohrdá okázalostí majetku, jež je hrdý na svojí rodinu, na svoje blízké, na svůj rod. Také však cítí veliké morální závazky a to nejen vůči celé té dlouhé ságě svýho rodu, ale k lidskému společenství vůbec.. Kdo jiný by měl býti nositelem těch vopravdickejch morálnělidskejch hodnot, které jdou napříč staletími, kdy právě Tihle lidičky věděli, že bohatství a majetek má sloužit nejen jim, kterejm byl svěřený, ale i ostatním. Dávali tenkráte práci mnoha obyčejným lidem... Zaměstnává lidičky i dnes. Jeho zahradnictví v Křimicích jenom kvete.. Zelárna krouhá.. Pan Jaroslav zůstává i po těch letech pořád stejně skromný, čestný a pracovitý muž. Prokázal to i při autonehodě, která se mu kdysi přihodila. Neschovával se za poslaneckou imunitu a přiznal tenkrát jako chlap svůj podíl viny. Pan Jaroslav je totiž i poslanec. Kníže Jaroslav..

Možná jezdíte často kolem,za nákupy do všechtěch GlobusůPlazzTesekBauhausůaBaumaxů a nevíte-licoby jedete do Obi, možná ani nevíte, že v Křimicích je krásný starý zámek a zajímavý starý zámecký park v těsné blízkosti řeky Mže..

Možná máte rádi tyhle starý zámky,které ještě neztratily svoji patinu času, ne nemyslím ty načinčané, za veliké vstupné, kdy Vám načinčaná průvodkyně vychrlí v poklusu několik naučených vět a rychle pryč, čeká další várka platících návštěvníků..Tyhle starý zámky mají svoje úžasné kouzlo.. Jeden z nich, právě ten Křimický (1732) se otevírá pro návštěvníky jenom vzácně. Jednou, dvakrát do roka.

Právě příští sobotu 17.9. v 10 hodin bude otevřena zámecká kaple.V Křimicích je totiž pouť.  Nenechte si to ujít, bude to stát určitě za to. Tady to je Lobkowiczovo.