Devastex pokračuje..

Tenhle rozlehlý barák Vás přitahuje, kdykoliv jedete kolem. Jenom to světlo bylo pořád  fšelijaké, jen ne fotografické. Ne nadarmo se říká  -Dobré světlo-...

Ten barák, vlastně už nejni barák. Je to ruina. Ruina. Nikde nikdo. Jdeme. Jdeme dovnitř. Divný ticho. Divný. Jen meluzína foukne a udělá zvláštní hluk. Jakoby z jinýho světa. Z děsivýho. Z děsivýho světa. Stoupáme výš. Děsivý svět se stává ještě děsivější.. Po hodině, v tomhle uzavřeněotevřeným prostoru Vás začne mrazit. Ne zimou. Mrazí Vás divný pocit. Divnej pocit. TY. TY kresby!. Graffiti. Cítíte ZLO. Mrazí Vás stále víc. Pětimetrová šachta, přikrytá nahnilýma prasklýma dveřma, špatný krok. Smrt. Najednou se Vám chce PRYČ. Ale zbývá ještě jedno patro. DALŠÍ DĚsy. Schody, který nikde nekončí. NIKAM NEVEDOU. A zase Ti. Grafitti. ZLO se zhmotňuje, vylézá do prostoru. Chcete odejít. NEMUŽETE. Potom. PŘECE. Překročíte ty DĚsivý siloČARY, další schody Dolů. Další GRAFFITY. INFITI.

S úlevou vidíte venku svoje auto. 

Slunce zapadá.

Jedno kolo je prázdné.

Neodjedete.

==================

To jsem ještě tenkrát netušil, že se sem vrátím. A že to bude ještě mnohem mnohem děsivější. ..

Pokračování jindy... ( sledujte www. stribro.cz)