vynášeli smrt. Původně byl tento starý pohanský zvyk patrně prováděn v období jarní rovnodennosti, s nástupem křesťanství se postupně začal praktikovat většinou právě na smrtnou neděli. Vedle Smrtky se objevuje jméno Morana, u kterého se spekuluje, že šlo o staroslovanskou bohyni smrti. Dále se používají odvozeniny jako Mořena, Mařena, Smrtholka. Smrtka představovala vše špatné a zlé, co zima přinesla, nemoci a „stáří“.

V různých krajích má figura Morany různé provedení i velikost. Většinou se ale jedná o slaměnou figurínu oblečenou do ženských šatů, ozdobenou náhrdelníky z vyfouklých vajec, obličej pomalovaný barvou, zdobí jí pentle, papírové věnce, kytičky, … .

Morana byla nesena na dřevěné tyči v čele průvodu, který s ní prošel celou obec, aby jí pak vynesl za poslední stavení, kde byla hozena do vody, někde shozena ze skály, jinde zahrabána nebo upálena. Poté se většinou dali všichni na kvapný útěk, aby je smrt nedostihla, protože kdo zůstane pozadu či zakopne a upadne, do roka zemře.

Někde se obcházelo místo s Moranou s „lítem“ (přinášelo se léto), což byl malý zelený stromek (smrk, jedle, …), ozdobený podobně jako Morana. Jinde se po pohřbení Morany vracel průvod právě s lítem a za hlasitého prozpěvování a recitování říkadel obcházel domy a koledoval - vejce, jablka, ořechy, drobný peníz, … .

„Smrt chodí po vsi, má veliké vousy, už nám nemůže choditi, musíme ji nositi, od města k městu, nesem nevěstu, jestli nám nic nedáte, tak vám ji tu necháme.“

„Již nesem smrt ze vsi (města), nové léto do vsi (města), vítej, léto líbezné, obilíčko zelené.“

„Smrt plave po vodě, nové léto k nám jede.“

„Nedáme ji zvoniti, až nás bude honiti!“

Podívejte se na pořad Velikonoce a Smrtná neděle ze seriálu České televize "Naše tradice".

Družebná neděle.